A co bude s námi?

Až dnes jsem se dočetl o tom, co se odehrálo v Řecku, přesněji v uprchlickém táboře Moria na ostrově Lesbos, už koncem dubna. Možná to chtěli ututlat, možná to je ale i tak běžné, že nestálo za to o tom referovat. Kdo ví…

Každopádně však došlo k tomu, k čemu došlo (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/403491-v-reckem-tabore-slo-expertum-eu-o-zivot-byl-mezi-nimi-i-cech.html). V onom táboře se tenkrát během tří dní odehrály hned dva vážné incidenty, při nichž šlo o život. Mimo jiné i o život expertů Evropské unie, Čechy nevyjímaje.

V prvním případě, konkrétně 23. dubna, tam byla desítka expertů Evropské unie včetně jednoho zástupce našeho ministerstva vnitra, kteří jsou tam nápomocni s azylovými procedurami a eventuálním vracením migrantů do Turecka, ponechána řeckou policií napospas rozlícenému davu a pryč ji odtud museli dostat až policisté z agentury Frontex, kteří mají sice naprosto jiné úkoly než ochranu azylových pracovníků, ale chválabohu byli ochotni pomoci.

O tři dny později tamtéž vypukly další uprchlické bouře, do nichž se nechtěně připletli další dva Češi. A ani těm se naštěstí nic nestalo, poté, co vzniklou situaci musely urychleně řešit nejvyšší politické špičky obou zemí. A tentokrát už to bylo vážné natolik, že sama agentura EASO, v jejímž rámci oni experti působí, zakázala svým lidem v táboře chodit do práce, dokud řecká policie nezjedná nápravu. A tito pracovníci měli být dokonce staženi, pokud by Řekové migranty „nesrovnali“; protože tam šlo o zdraví a možná i o život.

A Řekové rázem urychleně zasáhli a „přijali opatření“. Nechali tam pro personál i zmiňované pracovníky z EU vybudovat únikové východy, dodali tam hasicí přístroje a každému expertovi řešícímu azylová řízení s migranty nainstalovali na stůl alarm–tlačítko, aby si v případě potřeby mohl přivolat policii. A naše země tam navíc poslala i skoro třicet policistů, kteří tam mají mimo jiné i chránit naše pracovníky tohoto azylového úřadu.

Takže dnes už se tam není čeho bát. Dnes už mohou naši pracovníci v případě nouze utéct, už mají kudy.

Už se nemusí bát těch, kdo tam ony nepokoje způsobili. Nezletilých výrostků bez doprovodu, kterým tam prý chyběla a chybí starší autorita a kterým se nelíbilo a nelíbí, že nemohou z místa odejít a nevěděli a neví, co s nimi bude. Nemusí se bát ani konfliktů mezi jednotlivými etniky, které tam panovaly proto, že docházelo a dochází k výběru lidí, kteří se musí vrátit zpět do Turecka. Nemusí se bát eskalace napětí způsobené tím, že uprchlíci nemohli z tábora ven na propustku, nemusí se bát frustrace migrantů z toho, že jsou dlouho a stále zavření.

A konec konců, vždyť se ani tak moc nestalo. Jenom jeden tlumočník si poranil ruku, když se snažil před tábor demolujícím davem utéct přes plot s nataženým ostnatým drátem…

A tak je všechno vlastně v pořádku. Nic se neděje.

Jenže…

Děje.

Protože si nedokážu (nebo naopak až příliš dobře dokážu) představit, co nastane, až se tito „frustrovaní“ migranti dostanou k nám. Třeba v rámci kvót, třeba i bez těchto z vlastní vůle, až jim všude jinde zavřou pomyslné dveře.

Protože co myslíte, že se stane u nás? Kde nejsou „evropští experti“, ale jenom docela obyčejní lidé.

Nainstalují nám domů poplašné tlačítko, nasadí na naši ochranu extra policisty, zajistí alespoň bezpečnou cestičku, po které bychom mohli z vlastních domovů před běsnícím davem utíkat? Pochybuji.

Spíše očekávám, že si rozhodnutím EU budeme muset sami povinně pořídit hasicí přístroje a dělat, že je všechno v pořádku. Protože přece ani nestojí za řeč, že si někdo z našinců musí zachraňovat život útěkem přes plot s ostnatým drátem. Aby nedoznal újmy ze strany těch, jimž pomáhá.