Nespravedlivá spravedlnost

Tak se náš ministr nejednou notně nespravedlivé spravedlnosti zase jednou nechal slyšet. A to tak, aby se zalíbil široké veřejnosti. Leckdo totiž sice zaskřípal nad jeho nápadem zuby, ale těch tímto nadšených bude určitě více.

Ač se to nelíbí snad žádnému z poskytovatelů všemožných půjček a úvěrů, dospěl pan ministr k názoru, že by se u nás měly dluhy odpouštět ještě snáze a v ještě daleko větším měřítku než doposud (http://zpravy.aktualne.cz/finance/dluhy-vymaze-i-ten-kdo-nesplati-vubec-nic-nova-pravidla-osob/r~d6443644a9c411e6b026002590604f2e/). Těch, kdo dosáhnou na osobní bankrot, by mělo být podle jeho názoru daleko více než dnes a měli by mít možnost vrátit těm, kdo je založili, ještě méně než doposud, případně pak možná i zhola nic.

Pan ministr Pelikán by chtěl, aby od roku 2018 mohli lidé nezvládající své dluhy projít osobním bankrotem i tehdy, nejsou-li schopni splatit ani dnes povinných minimálních 30 procent všech svých dluhů v průběhu pěti let. Nově by pro takové oddlužení mohlo stačit třeba i to, měl-li by člověk na placení pouhých nákladů souvisejících s oddlužením, tedy hlavně na řádově tisícovou odměnu pro insolvenčního správce. A víc ani ťuk.

Pochopitelně to pan ministr nechce zadarmo. Ti, kdo se dostali do dluhové pasti a nejsou schopni podle dnešních pravidel splácet a tudíž nemohou osobně zbankrotovat, by se mohli zbavit svých dluhů i daleko „levněji“; ovšem za cenu toho, že by procházeli osobním bankrotem déle než nyní.

Asi 655.000 lidí prý dnes není schopno uniknout z dluhové pasti, nemaje dostatečný majetek a příjem pro splácení alespoň povinné části dluhu. A takoví lidé se prý vesměs ani nesnaží zvýšit své příjmy, věda, že by o ně hned přišli v rámci splácení, končí tudíž v „šedé ekonomické zóně“, tedy pracují výhradně nelegálně za peníze na ruku.

Kdežto když ti, kdo „nesledují nepoctivý záměr“, tedy ti, kdo se nepředlužili úmyslně a spolupracují s insolvenčním správcem, kdo dosud nežili „zjevně lehkomyslně a nedbale“ a neprošli v posledních sedmi letech oddlužením, budou mít rovnou více možností, jak ze sebe břemeno dluhů sejmout… Čím větší část svých dluhů by totiž splatili, tím kratší dobu by mělo trvat, než se dočkají odpuštění nesplacené části svých závazků. Těm nejhorším z nich by mělo podle pana ministra stačit žít z devítitisícového nezabavitelného minima sedm let… a pak už by byli v pohodě. I kdyby věřitelům nesplatili ani korunu.

Je nasnadě, že banky a úvěrové společnosti remcají. Že to budou dlužníci zneužívat, aby museli vrátit co nejméně, což poskytovatele půjček zabolí, a že bude fůra těch, kdo se takto vyvlečou ze svých závazků, tajíce své skutečné příjmy. Ale pan ministr si stojí za svým. A jeho zmíněný návrh má být projednán vládou v první polovině příštího roku.

A protože se budou velice rychle blížit volby, není vyloučeno, že to i projde. Že se dlužníkům povolí splácet z jejich přemrštěných dluhů jenom úplný pakatel, že se budou muset věřitelé spokojit i s mizivou návratností svých prostředků. Zatímco se jim dlužníci budou potají a možná nejen potají pochechtávat.

Protože přece nenecháme nebohé neplatící dlužníky trpět a namáhavě tutlat před věřiteli jejich příjmy! A to možná i doživotně. Vždyť na vině jsou přece ti, kdo mají peníze a půjčují je. Neměli být blbí a dát své jmění z ruky. Ti ať to odnesou…