Což by vlastně bývalo nebylo na škodu, pokud by se zaměřil na něco k tomuto pozorování vhodného. Pokud by prostě bažil po poznání něčeho, co je přiměřené jeho věku a co nikomu v okolí nevadí. Ovšem... bylo tomu poněkud jinak. Hodně jinak.
Protože Toník, jak se jejich synek jmenoval, strkal nos i do toho, do čeho by ho strkat neměl. A do toho, do čeho nos strkat neměl, ho strkal nejraději. Nebylo tak sousedů, kteří by ho aspoň někdy nevyhnali ze své zahrady či dokonce domu, nebylo řemeslníka, který by mu aspoň jednou nevytrhával své nářadí z rukou, nebylo řidiče, který by ho nevyhnal aspoň občas ze svého plechového miláčka.
A nakonec už nebylo ani jeho vlastních rodičů, kteří by to trpně snášeli. Protože tito po četných stížnostech sousedů dospěli k názoru, že budou muset potomka nějak zabavit. Nějak jinak, než se tento doposud bavil sám.
Možná kdyby měl sourozence... Hráli by si spolu a ostatní by od nich měli pokoj.
Jenže ono to nebylo jen tak. Protože Toník, jak jsem již zmínil, byl tvor z rodu zvědavých. A k mání nebyla žádná babička, jež by ho aspoň občas vzala k sobě a pohlídala, o placené chůvě pak ani nemluvě,... Prostě uznáte sami, že v takové situaci se druhý potomek pořizuje jen velmi těžko. Protože veškerá snaha vyjde vniveč, jakmile se v nejlepším ve dveřích objeví dítko s udiveným výrazem ve tváři nebo s nějakou naivní dětskou otázkou, jež v takovém okamžiku není ani trochu na místě.
Jak jenom odlákat jeho pozornost? Jak tuto zaměřit jiným směrem? Aby měli rodičové aspoň chvilku soukromí...
Rodiče dlouho zkoušeli možné i nemožné. Protože Toník byl sice zvídavý, žádnou darovanou hračkou neopovrhnul, jenže jakmile tuto zvědavě prozkoumal, rozebral a odhalil i její nejskrytější tajemství, což zpravidla netrvalo nikterak dlouho, měli ho rodiče v ložnici zpátky.
Tedy do chvíle, než je napadl zdánlivě spásný nápad. Koupí mu dalekohled. S něčím takovým se zvědavý synek určitě zabaví na dlouho. Než obhlédne dalekohledem celé okolí, zabere mu to hodně času, a třeba ho něco zaujme dokonce natolik, že na to bude zírat dlouhé hodiny, ne-li dny. A bude klid.
A měli pravdu. Protože od chvíle, kdy Toník dostal dalekohled, měli rodiče pro svou lásku času habaděj. Protože potomek se tímto vskutku zabavil. Dokonale. A nejen sám. Byl dokonce tak ochotný, že svůj dalekohled leckdy půjčoval i svým kamarádům. Samozřejmě ho ale ani přitom nikdy nespustil z dohledu; ale tím lépe. Aspoň od něj byl chvilku klid a záležitost druhého potomka se tak jevila být nadějnou.
Ovšem jen nějaký čas. Bohužel. Protože pak byl onen klid vystřídán neklidem. Neboť stále více a více dětí naznačovalo Radanovým cosi, co jim dříve nikdo nenaznačoval. A pak se k těmto dětem přidali i jejich rodiče, prarodiče, strýčkové, tetičky,...
Že je jim prý tak jaksi nepříjemné, když jejich děti lezou v Radanovic zahradě s inkriminovaným dalekohledem na onen tam rostoucí košatý strom. A že by Radanovi měli tento raději pokácet, nebo...
Nebo si aspoň pořídit závěsy na okno do ložnice.
Kam Toník a jeho kamarádi zaměřovali onen dalekohled nejčastěji.
Neideální řešení
Další články blogera
Viktor Pondělík
Nebohá země česká
Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.
Viktor Pondělík
Skvělý nápad, páni europoslanci
O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?
Viktor Pondělík
Sliby u nás neberou konce
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Viktor Pondělík
Nejsme zrůdy, bruselata
V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.
Další články z rubriky Poezie a próza
Alena Bures
Recenze - Martina Boučková: Šílená babička
Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Iva Marková
Ženy
....................................................................................................
Marek Ryšánek
Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.
Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.
Jana Péťová
Fluktuace každodennosti
Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.
Počet článků 1394 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1273 |
Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.