„Miláčku, já jsem tak šťastná!“
„Co říkáš?“ neslyšel ji zřetelně, neboť její slůvka zanikla v šumění snášející se vody.
„Jsem tak šťastná,“ opakovala mu znovu, nyní již přímo do ucha. Přitiskla se k němu a i na ni počaly dopadat krůpěje tohoto vodopádu a smáčely její dlouhé vlnité vlasy. „Jsem tak šťastná, že jsme tady a že jsme spolu.“
Odvětil jí něčím podobně roztouženým. Protože i on byl dozajista rád, že je tady. Byť pro něho bylo dozajista důležitější a příjemnější, že je s ní, než že je tady. Protože s ní by byl šťastný kdekoliv a kdykoliv. Kdyby byla ta možnost, byl by s ní pořád a stal by se tak tím nejšťastnějším člověkem na světě.
„Miláčku, jsi taky tak rád, že jsme tu spolu?“ znovu se, byť bylo nad slunce, jež zalévalo celé okolí, jasné, že zbytečně, tázala svého vyvoleného. A ten jí to samo sebou potvrdil; nic jiného nebylo možno ani očekávat.
Přitiskla se k němu a políbila ho. Pranic nevadil ten příval vody, jenž nyní mimo něho pohltil i ji. Ač obvykle nebyla ráda, měla-li smáčené vlasy, okamžiky jako tento byly výjimkou. Tady nehrál zplihlý účes žádnou roli. Tady byla s ním a vše ostatní bylo podružné.
Nevím ani, jak dlouho s ním pod oním přívalem vody setrvala. Ale dlouho to nebylo. Protože než se k němu přivinula, mířila někam jinam.
A tak poté, co se jejich sevření uvolnilo, zvolna odkráčela kousek zpět. Tam, kde už se na ni těšila teplá a průzračná jen nepatrně se vlnící voda. Voda, jež přímo vybízela, aby do této vstoupila.
A ona v této smočila jedno chodidlo, pak druhé. Vstoupila do ní a jen okamžik dělil toto vstoupení od úplného ponoření se. Nádherně teplá voda ji zcela pohltila. A jak jen jí v tomto okamžiku bylo mile na těle i na duchu! Zejména když on neodolal a přiblížil se k ní. Byl jí na dosah a ona to cítila všemi póry svého těla.
Vynořila hlavu a se stejně sladkým úsměvem jako prve pronesla směrem k němu poslední dotaz. Dotaz, na který nemohla nepřijít souhlasná odpověď.
„A stejně byl tenhle zájezd na Tahiti skvělý nápad, viď? Ještě že jsme ho koupili.“
A jeho souhlas podle očekávání následoval.
Protože ten zájezd na Tahiti, to byl opravdu úžasný nápad. Znáte to, přinejmenším z prospektů. Malebné ostrůvky, ale též hory, exotická vegetace, neobyčejná architektura, přívětiví lidé, skvělá kuchyně, plavby lodí po přímo neskutečně průzračné vodní hladině, jež jako by přímo vybízela k ponoření se.
A ona se, uspokojena jeho souhlasnou odpovědí, opět ponořila pod hladinu. Pod hladinu neméně průzračné vody ve vaně. Ponořila se, zatímco on se sušil před sprchou, již si ještě před pár okamžiky dopřával.
Protože to byl skvělý nápad, poslat rodiče na Tahiti. Díky tomuto zájezdu měla konečně doma se svým milým na pár dní soukromí.