Pohozené památky minulosti

31. 07. 2014 15:20:14
Je na světě mnoho míst, kudy, jak se vznešeně říkává, kráčely dějiny. A když už tudy dějiny kráčely, nemohly po sobě nezanechávat stopy.

Někdy to byly stopy, jimiž se lid těchto šťastných míst pyšní dodnes, někdy však pochopitelně i jejich pravé opaky. Protože něco mělo svůj účel, jemuž čas hodně přidal na hodnotě, něco tohoto smyslu nenávratně pozbylo a něco... Něco je čímsi mezi tím. Často bohužel v tom negativním smyslu slova.
Protože místa, jimiž kráčejí dějiny, nejsou vždy místy šťastnými. Naši zemi, jež se pro svou polohu uprostřed kontinentu nemohla nepřiplést kráčejícím dějinám do cesty, nevyjímaje.
Je nasnadě, že máme často právo se svými dějinami pyšnit. Protože je u nás tolik architektonických, uměleckých a jiných skvostů!
Ovšem nejen těchto. Bohužel. Protože historie nám dala i to, bez čeho bychom se rádi obešli. Čemu bychom se více než rádi vyhnuli. Jenže nám nebylo dáno se tomuto vyhnout; a co se stalo, nelze odestát. A tak nejednou dodnes sklízíváme trpké plody našeho minula.
Třeba na jihu Čech, jenž se stal nejednou místem přímo ideálním pro to, aby jím dějiny kráčely. A aby tam tyto po sobě zanechaly (nejednou pouze dočasně) mlčenlivé svědky toho, že byly.

srdce1.jpg

Proč právě tam? Stačí nahlédnout do análů, aby člověk věděl. Stačí nahlédnout do učebnic, aby člověk přinejmenším vytušil.
Protože máme-li to vzít stručně, co třeba právě na Lipensku vidíme, ač už to tam nevidíme?
Z pohledu dějin naší země vlastně ještě vcelku nedávno bylo toto území téměř bezvýhradně německým. Se všemi důsledky, jež přinesl nástup Hitlera k moci a jež jsou nám dobře známy, protože se jimi netajíme dnes stejně jako jsme se těmito netajili (ba právě naopak) za minulého režimu. I těmito končinami se tak přelila vlna světovládných choutek fašistů, rozpínajících se na východ.
A když to s těmito dopadlo nakonec tak, jak to s těmito dopadlo, konečně bylo v oněch místech (pro našince) lépe. I když... lépe... Americká a ruská vlna, jež se těmito končinami převalily vzápětí, možná někomu z tehdejších tamních lidí prospěly, většinou však pochopitelně nikoliv. A nám, současníkům, minimálně v některých ohledech rozhodně neprospěly. Protože i tyto po sobě zanechaly notně nemilé „památky“.
A léta, jež tomuto následovala? Ani ta nejsou tak docela bez viny na tom, že máme to, co máme. Protože ne vždy toliko tiché soupeření o to, čí tato země je a bude, úsilí o návrat do svého Vaterlandu, vystřídaly naopak touhy nejednoho z našinců tyto kraje proti vůli mocných opustit. Protože jedni byli odsunuti a chtěli se vrátit, jiní tu byli zůstáni a chtěli po vítězství soudruhů pro změnu pryč.
Ani jedněm nebylo přáno; a když to nejde po dobrém, musí to jít zkrátka někdy i po zlém. A tak to někdy po zlém i šlo. A i toto zlo nám po sobě zanechalo to, co je tu k nalezení dodnes. Bohužel.

srdce2.jpg

Pak nemalou část oněch končin zplundrovali a zatopili „jihočeským mořem“. Tedy Lipnem. A vody četné z „památníčků minula“ utopily, nechaly utonout v zapomnění. Jenže ani voda nedokáže smýt vše. Ani takováto masa vody nedokáže odstranit všechny pozůstatky zla.
Místa jižně od zmíněné vodní plochy byla obetkána ostnatým drátem, území nikoho za nímž zaplavili, jakkoliv se o záplavě v pravém smyslu slova sotva dá mluvit, vyjma pár prominentů a vlastně nešťastných šťastlivců jen vojáci se svými skrýšemi, zbrojí a důmyslnými pastmi na ty, kdo nechtěli žít za ostnatým drátem. Byť by se vlastně správně mělo říkat před ostnatým drátem. A nebyla to doba humorná, jak by snad někomu mohlo připadat při poslechu vtipu o tom, kterak se chlapeček ptá u železné opony, kdo že žije za těmito dráty, na což mu tatínek odpovídá „no přece my, Pepíčku“.
I tehdy a tam platilo, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. A tak i z oněch časů zůstal dozajista nejeden zapomenutý či ztracený svědek oněch časů. Svědek, bez něhož bychom se dnes jednoznačně rádi obešli. Jenže není nám přáno se obejít.
A pak se opět změnily doby, i těmito místy opět kráčely dějiny. Zdálo by se, že nyní již ty, na něž můžeme být hrdí. A hrdí na ně jistě být můžeme, jakkoliv i tyto mají své mouchy. A místa sevřená kdysi z vůle mocných mezi ostnatými dráty se opět otevřela světu. A tedy i nám, protože i my tvoříme svět. I my jsme jeho malými součástmi.
A nejen k tomuto tu došlo. Protože i hluboké vody zapomnění alespoň čas od času ustupují. Tu více a tu méně. A odhalují tak to, co před dávnými časy skryly. Co zmizelo dříve, než to bylo souzeno poznat i generaci mé.
Za mého žití tak Lipno odkrylo dokonce už i své „srdce“. Byť toto není srdcem jeho. Je srdcem Vltavy, jak toto bylo odedávna nazýváno. A spolu se svým srdcem nám tehdy Lipno ukázalo i svou druhou tvář. Tvář mající i své vady na kráse. Vady, s nimiž se někdy smířit lze a někdy nikoliv. Protože někdy už na tyto svědky zašlých časů můžeme jen pohlížet s větším či menším nezájmem, protože se nás vlastně nikdy netýkaly a dnes je tomu nejinak. Ovšem někdy k nám takto odhalení svědkové minula mohou promlouvat i dnes. Mohou zasáhnout i do našich životů a tyto i citelně ovlivnit. Případně nad námi mohou vynést i ortel.
Dnes je srdce Vltavy opět skryto kdesi v hlubinách. Ale ne ve stejných hlubinách jako kdysi. Jakkoliv jsme v posledních dnech smáčeni slzami deště, přehrada se na rozdíl od notoricky známého Tálinského rybníka nenahání a voděnka nedosahá k samému kraji. Nezaplavuje cestičku, kudy jsem chodíval ke své milé, a nezaplavuje ani místa, jež byla kdysi z vůle mocných zaplavena. A u nichž by vlastně bylo lepší, kdyby už zůstala zaplavena navěky.
Protože tam kdesi dole jsou stopy zdejší minulosti. Stopy, na něž bychom neměli zapomínat, jež bychom ale skoro raději neměli mít nikdy více na dosah. Dokud se v prach neobrátí, nezmizí nenávratně v propadlišti dějin.
Protože stopy minulosti jsou různé. A některé z nich jsou nebezpečné. Někdy i životu nebezpečné.

srdce3.jpg

Byl jsem totiž s bídou plnoletý, když nám bylo odkryto srdce Vltavy a já v něm nalezl mimo torz svědčících o našich zdejších předchůdcích třeba i zrezivělé torzo rukojeti pistole.
Banalita, že? Ano, je to hloupost. Proč zmiňovat kousek zrezivělého kovu, jenž kdysi kdosi dost možná s vražednými úmysly svíral v dlani? Když se tento hodí leda tak do sběru, kde dost možná tehdy nakonec i skončil. Protože co s tím?
Jenže ne všechny „památníčky“ z příbuzenstva tohoto mého tehdejšího nálezu, jakkoliv zrezivělé, jsou „k ničemu“. Protože kdo ví, kolik jich je dosud zapomenuto tam kdesi pod hladinou! Případně i tam, kde hladina Lipna obvykle bývá, ovšem v posledních měsících není. Protože vody ubývá. Vcelku citelně.
Protože těmito místy, jak už zaznělo, nejednou prošly dějiny. A to v těch nejtemnějších údobích, v dobách války a této předcházejících a následujících konfliktů. A tyto doby nám tu po sobě nechaly vcelku pochopitelně své pomníčky.
Munici, jež se dodnes může postarat o to, aby i po nás zůstal nějaký ten pomníček. Jen trocha neopatrné manipulace by mohla stačit...
Zvažme v případě podobných náhodných nálezů, zda o svůj pomníček stojíme. A zda ho chceme získat právě tímto způsobem. Zahráváním si s podobnými „památkami“.

p1010230.JPG
PA010266.JPG

Autor: Viktor Pondělík | čtvrtek 31.7.2014 15:20 | karma článku: 8.16 | přečteno: 434x

Další články blogera

Viktor Pondělík

Nebohá země česká

Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.

10.7.2022 v 23:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 | Diskuse

Viktor Pondělík

Skvělý nápad, páni europoslanci

O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?

11.6.2022 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Viktor Pondělík

Sliby u nás neberou konce

Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.

14.5.2022 v 15:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 | Diskuse

Viktor Pondělík

Nejsme zrůdy, bruselata

V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.

18.4.2022 v 16:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 458 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 581 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 231 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 474 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 1394 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1273

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...