Co bůh nespojil, člověk rozděluj

Proč o tom píši právě teď? Zrovna v době, kdy „nemám důvod“? Právě proto. Právě proto, že mi zrovna pod okny nepobíhají těžkooděnci snažící se oddělit znesvářené tábory, právě proto, že i v médiích je pověstné ticho po pěšině. Právě proto, že nyní tudíž nebudu přilévat zbytečného oleje do ohně a nevyplaším velké hejno potrefených hus. Právě teď je naděje, že se zamyslíme a nikoliv zfackujeme.

Zdi oddělující lidi od lidí mne provázejí už od mého nejútlejšího dětství. A byly tu ještě dříve, než jsem spatřil světlo světa, a nic nenasvědčuje tomu, že bych se měl dožít radikální změny. Protože bylo, je a minimálně ještě dlouho bude bariér mezi lidmi zapotřebí. Ještě dlouho bude platit,  že jsou zkrátka situace, kdy mají být někteří lidé izolováni od některých lidí. A snad nikomu kolem mne nepřipadá nic divného na této skutečnosti.
Znám takové zdi já a znáte je i vy. Není možné, abyste je neznali. To byste snad museli být z jiné planety.
Protože vezměme si třeba již jen ty stěny, oddělující jednoho člověka od druhého, jež známe všichni. Stěny, jež jsou tohoto nejzářnějším příkladem. Kolik totiž znáte veřejných záchodků, jež by neseparovaly jedny od druhých? Kolik znáte takových WC, kde by nebyl oddělen nejen jeden člověk od druhého, ale ani jedno pohlaví od toho opačného? Troufám si tvrdit, že taková neznáte. Samozřejmě snad leda s výjimkou nějakých zrušených, jež nejsou více určena k používání, avšak někdo se je eventuálně „na vlastní riziko“ přesto použít rozhodne. Ale ta nyní pomiňme.
Neznáme taková, protože je to prostě zvyk. Připadá nám samozřejmé, že ony nesdílejí tytéž prostory jako oni. Že je tu směšování obou pohlaví věcí neakceptovanou. Protože našim drahým polovičkám by tu sotva byla přítomnost cizích chlapů v oněch okamžicích vítanou a naopak… by to třeba zase až tak nevadilo, ale stejně by to nešlo. Minimálně některým chlapům by to nešlo, kdyby se třeba přímo proti nim hihňala nějaká slečna.
A tak jsme dávno přijali za samozřejmost, že je tomu tak. A kdyby se snad někdo z vlivných pokusil na tomto něco měnit, jako že to nelze předpokládat, se zlou by se potázal. Byl by označen za naprostého blázna, úchyla a co já vím co ještě. Protože zde jsou zdi dělící člověka od člověka naprosto samozřejmé.

Ovšem i leckde jinde je tomu nejinak.Jsem třeba již odmala zvyklý na to, že když jsem šel ke svým příbuzným, majícím dům v oplocené zahradě, zazvonil jsem nejprve u branky. Protože jsem od těchto byl oddělen plotem. Onen plot jsem nepřelézal, nepodhrabával, nebořil ani jinak neničil, abych pronikl na jeho druhou stranu bez vyzvání, bez souhlasu domácích. Protože jsem sice byl příbuzný, blízký příbuzný, ale stejně… Stejně mezi námi stál plot a tento byl na místě. Protože za ním byl jejich životní prostor a v tomto jsem navzdory tomu, že jsem byl vítán, nebyl nikdy zcela automaticky vítán. Prostě tam platila jejich pravidla a oni rozhodovali, koho si pustí k tělu, za plot. Platilo to pro mne, platilo to i pro všechny ostatní. A platilo, platí a bude to platit nejenom u těchto lidí. Protože je už dávno samozřejmé, že ten, komu je dáno nezadatelné právo užívat jistý prostor, má právo se v tomto „obrnit“. Nepustit na svůj pozemek někoho „nepovolaného“, někoho, kdo mu není milý, kdo obtěžuje, kdo není vítán. Nezměnila na tom nic ani dlouhá léta, kdy podle veřejných proklamací patřilo všechno všem, a nevěřím, že by na tom chtěl v blízkém budoucnu někdo něco měnit. Každý má právo obehnat svůj pozemek plotem, aby zamezil v přístupu těm nežádoucím.

Nejiné, ba někdy ještě masivnější a vyšší zdi a ploty obepínají pak nejednu firmu. Průmyslový podnik, vědeckou instituci, skladiště,… A pozastavuje se nad tímto někdo? Nepozastavuje. Protože jsou lidé, a těch je ve společnosti zákonitě většina, kteří nemají uvnitř takového objektu co dělat. Třeba by překáželi, třeba obtěžovali, prováděli průmyslovou špionáž, kradli, devastovali,… Co já vím, co vše by tam dělali? A tak je nasnadě, že je těm nepovolaným zabraňováno ve vstupu i tímto způsobem. A je to normální.Ploty bývají obehnána i (nejen) předškolní zařízení. Byť v těchto je tomu především z opačného důvodu. Tady jde v první řadě o to, aby se děti zevnitř nedostaly ven, kde by jim bez dozoru mohlo hrozit leccos. Byť i zde mohou plnit ploty i úlohu opačnou; protože jeden nikdy neví, kdo je kdo na ulici a s jakými úmysly by do prostor určených dětem a jejich pedagogickému dozoru vnikal.

Různá oplocení, zábradlí a podobná zařízení se stavějí, aby zabránila vstupu některých lidí do míst, kde pracují jiní. Zmiňme třeba práce na silnici či chodníku. Nepovolaný by si tam snadno mohl ublížit nebo by mu mohlo být ublíženo, a to přece nikdo nechce. A tak se takový prostor zkrátka ohradí, vyvěsí se varovné cedulky. Některým z těch „venku“ se to nemusí líbit, třeba proto, že jim obcházení tohoto přinese časovou ztrátu a třeba i trochu nepohodlí, ale seriózně se remcáním těchto nikdo zaobírat nebude. Protože takovéto bránění ve vstupu je vlastně naprosto normální a snad ani blázni neuvažují o nějaké změně.A co třeba dokonce hrazení kolem fotbalových hřišť či ledových ploch při hokeji? Ani proti těm se vesměs neprotestuje. Chrání hráče před napadením ze strany „fanoušků“, před na hrací plochu vhazovanými předměty i před vstupem těch, kdo nemají na hřišti co pohledávat. A zároveň víceméně chrání i ty v ochozech; protože vystřelený puk či letící míč by mohly i nepříjemně zranit. A tak ani proti tomuto oddělení jedněch lidí od druhých vesměs nikdo neprotestuje. Určitě nikdo rozumný. To jen zarytí fanoušci, toužící dotknout se svého idolu, či pochybné živly na tribunách, bažící po konfliktech, proti této separaci protestují. Jen jim vadí.

A festovními zdmi a ploty jsou obehnány v zájmu všech slušných lidí třeba i věznice. A ani proti zdejší separaci nekalých živlů od těch kalých, tedy chtěl jsem napsat slušných, nikdo soudný nic nemá. Jen těm uvnitř se to nejspíše nelíbí, ale je tomu tak právě proto, aby se jim to nelíbilo. Je to samozřejmé, je to normální, je to všeobecně akceptované. I těmi dole, i těmi nahoře. Souhlasíte? Jistě, nemám právo za vás mluvit, přesto si ale troufám odpovědět za vás, že souhlasíte.

Každý máme své místo, kam patříme, a jsou i místa, kam zkrátka nepatříme. Jsou místa, kde nás chtějí, a jsou zákonitě i taková, kde nás nechtějí. Jsou prostory, jež vlastníme, a prostory, jež vlastní někdo jiný než my. A na ty cizí smíme vstoupit jen jsme-li zváni. A coby hosté se musíme chovat tak, jak si žádá hostitel.Kdyby tomu tak nebylo, vypukla by anarchie. Měli bychom něco, v čem by bylo přinejmenším nepříjemné žít. A možná by to za jiného než současného stavu věcí ani nebylo k životu.A proto jsem jednoznačně pro to, aby se zdi a ploty stavěly, mají-li své opodstatnění. Mají-li chránit toho, jenž na to má zákonné právo a jenž je potenciálně ohrožen újmou na svých nezpochybnitelných a zákonem garantovaných právech. Jsem pro stavění, ač bude mít nějaká pověstná potrefená husa dozajista námitky.Jsem pro stavění takových jedny od druhých chránících bariér kdekoliv a kdykoliv. Ať už má být chráněn kdokoliv před kýmkoliv. I kdyby se chtěl jeden chránit před někým, kdo je jednoznačně proti tomu, aby se před ním tento chránil. I kdyby se jednalo o jakoukoliv obdobu kdysi zprofanované Matiční ulice.