Protože se mu právě zprostředkovaně přes několik obecních drben doneslo, že se již zanedlouho stane reprezentantem své milované vlasti. Že patří mezi ty vyvolené, kteří ukazují světu, co jsou Češi zač. Co všechno tito dokážou, a to lépe než jiné národy. Protože nad něho, nad dosud zdánlivě úplně obyčejného bezvýznamného človíčka, prý není.
Exceloval prý na domácí půdě, zaskvěl se na úrovni okresní i krajské, ba nezapadl ani na té celorepublikové. Byl prostě ten nej... Největší, nejdokonalejší, nejvýraznější. Nikdo se tu s ním prý nemohl měřit, nikdo z potenciálních konkurentů mu nesahal ani po kotníky. Nad jeho výkony žasli odborníci, laici rovněž nevycházeli z údivu. Kdo ho dosud neviděl, mohl sice o o něm kolujících zvěstech vcelku oprávněně pochybovat, domnívaje se, že tohle nemůže jeden jediný člověk nikdy sám dokázat, ovšem kdo jej znal, potvrzoval pravdivost všeho, co se o něm tradovalo.
Protože on byl v tom, v čem vynikal, skutečně nepřekonatelný. Dokázal to, co nedokázal nikdo jiný. A tak se vlastně nikdo nemohl ani divit, že se rozkřiklo to, co se doneslo i k jeho sluchu. Tedy zvěst o tom, že má být reprezentantem svého národa. A nebylo se ani co divit, že tuto informaci pochopil právě tak, jak ji pochopil. A ne tak, jak byla ve skutečnosti míněna.
Protože byl vážně nejlepší ve svém oboru; ale pyšný na to mohl být leda tak on sám. Vcelku pochopitelně. Protože to, co se o něm šířilo, ve skutečnosti znělo takto:
„Většího blbce snad svět ještě neviděl.“
Reprezentant, jakého prý svět ještě neviděl
Další články blogera
Viktor Pondělík
Nebohá země česká
Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.
Viktor Pondělík
Skvělý nápad, páni europoslanci
O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?
Viktor Pondělík
Sliby u nás neberou konce
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Viktor Pondělík
Nejsme zrůdy, bruselata
V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.
Další články z rubriky Poezie a próza
Alena Bures
Recenze - Martina Boučková: Šílená babička
Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Iva Marková
Ženy
....................................................................................................
Marek Ryšánek
Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.
Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.
Jana Péťová
Fluktuace každodennosti
Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.
Počet článků 1394 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1273 |
Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.