Listopadová (ne)láska

Na ulici panoval právě nepříjemný nečas. Foukal tu studený vítr, který unášel snášející se sněhové vločky a těmito bičoval tváře všech, kdo se do tohoto počasí vydali a nechránili si dostatečně své líce. Jenže takových, kdo do této sloty vyrazili, bylo vskutku pomálu. Ulice se totiž počínala nořit do nadcházející temnoty a v tuto podvečerní hodinu měl už jen málokdo něco natolik neodkladného, aby ho to vyhnalo ven.

Město se pozvolna halilo do stále ponuřejšího a ponuřejšího šera a ulici osvětlovalo jen sporé pouliční osvětlení a několik rozsvícených výloh. Protože v oné době ještě nezářily ani v této ulici sousedící bezprostředně s největším z náměstí jihočeské metropole žádné neony a ani výklady obchodů nebyly tím, čím jsou dnes. Protože to byla jiná doba. Byla to doba pozdně listopadová, kdy se sice již rodila naše současnost, ale minulo se ještě nevzdávalo otěží moci. A byla to doba temna jak v přeneseném, tak i v nepřeneseném smyslu slova.

V oné ulici, spojující dnešní „Lannovku“ s náměstím, jež rovněž tehdy ještě neslo docela jiné pojmenování než dnes, stál k sobě se tisknoucí milenecký pár. Přímo ukázkový příklad toho, jak má milenecký pár vypadat. Dvojice mladých, tisknoucí se chlad nechlad jeden k druhému, a to tak pevně, že by je snad ani vyšší moc nedokázala rozdělit. Dva jako jeden, objímající se natolik, nakolik to jen tehdejší mravy ještě byly ochotné akceptovat. Nevadila jim chumelenice, nevadil jim chlad, nevadil jim ani nějaký ten opozdilec, jenž se tu vzácně na okamžik mihnul, aby posléze opět zmizel někde za nárožím.Stáli tu zaklesnuti jeden do druhého a zdálo se, že snad ani neregistrují ty anonymní postavy, jež se takto kolem nich občas náhodou mihly. Náhodní kolemjdoucí je nezajímali stejně jako oni nezajímali je. Inu, anonymita přece jen už dost velkého města. Anonymita, jíž si tu mohli dopřát, na rozdíl od míst menších, z nichž pocházeli a kde by obdobné počínání dozajista neuniklo pozornosti a bylo posléze dost možná i pranýřováno.Tiskli se k sobě nedaleko od špatně osvětlené výlohy jakéhosi obchodu a navzájem cítili, jak se chvějí. Zdánlivě nic neobvykého, protože tak už tomu v jejich věku a jejich situaci bývá spíše pravidlem. Ovšem nebylo tomu tak úplně tak.Nechvěli se touhou po tom druhém, i když přinejmenším z jeho strany kdo ví… Chvěli se spíše chladem, ale ani ten nebyl hlavní příčinou.Hlavní příčina jejich rozechvění tkvěla jinde. V oné špetce strachu, jenž v jejich duších dosud ležel jako temný stín. V oné obavě, co by, kdyby… Kdyby bylo odhaleni. Kdyby vyšlo najevo, co je mezi nimi. Co je žene do náruče toho druhého, co jim nedopřeje klidu.Tiskla se k němu a objímala jej kolem krku oběma rukama, zatímco on svíral ve svých rukou její boky. Tiskla svou tvář k té jeho a pranic nevadilo, že si nebyli zase až tak rovni. Protože je sice nedělil nebo téměř nedělil věkový rozdíl, ovšem ročník ano. Doba, která již uplynula od počátku jejich vysokoškolských studií. Protože ona už byla v některém z vyšších ročníků, zatímco on,… On byl „bažant“, ovšem již ne poprvé. Protože ne všem se hned napoprvé zadaří.Ale co na tom, že ona vlastně byla „mazák“? Konec konců se nějaké „mazáctví“ na oné škole ani na oněch vysokoškolských kolejích nenosilo. Mladší nebyli ponížení, starší nebyli povýšení. Prostě škola, jakou by taková škola měla být. Tiskla se k němu, jako by se znali odedávna, jako by k sobě už nerozlučně patřili, jako by už měli nakročeno ke společné cestě životem. Jako by… Protože skutečnost byla jiná. Znali se totiž teprve mizerných pár hodin a možná ani tolik ne. Ale to v danou chvíli nehrálo žádnou roli. Seznámili se téhož dne v podvečer, aby se téhož dne opět jednou provždy rozešli. Po tomto krátkém milostném vzplanutí.

Totiž vlastně nemilostném a nevzplanutí, jakkoliv by tomu v onom okamžiku při pohledu na ně sotva někdo uvěřil. Tiskli se k sobě, objímali a líbali nikoliv z lásky. Činili tak kvůli onomu páru, jenž se objevil u nedalekého nároží a jenž na ně v tu chvíli hleděl. Nebo mohl hledět. Kvůli páru naprosto odlišnému od nich.Protože ten druhý pár, kvůli němuž si takto počínali, byl… uniformovaný. Byl tu služebně.Strážci tehdejších pořádků prošli kolem líbajícího se a k sobě se tisknoucího mileneckého páru. Pohlédli na něj se zájmem a možná v duchu i trochu zazáviděli. Protože tu museli mrznout na pochůzce, zatímco ty dva tu hřála láska…Přímo cítil, jak jí buší srdce, navzdory tomu, že je dělily nejen zimní bundy. Tak těsné jejich objetí bylo. A byla věru oprávněnou závist strážníků vzbuzující. S takovou krásnou dívkou by se jistě i oni rádi objímali, kdyby to šlo. Ale nešlo.A tak jen pohlédli na milenecký pár a pokračovali v chůzi. Vzdalovali se, až zmizeli za rohem a v ulici se rozhostil opět klid. Nikde nebylo ani živáčka.Ti dva se stydlivě rozhlédli kolem a on, jist si tím, že jsou tu už vážně sami, povolil stisk. Ona též. Uvolněnýma rukama si sáhla pod svetr, on učinil stejně. Učinili tak proto, že jen a pouze kvůli tomu tady byli.Její hruď vzápětí pozbyla své nadměrné vyvinutosti, ač půvabu naopak nabyla. Protože zpod oděvu vyklouzl – balíček letáků určených k vylepení po tamních zdech. Na kterých se tyto tehdy protistátní tiskoviny vzápětí i zaskvěly.Polepili v rychlosti několik zdí a rozešli se. Protože jejich láska nebyla skutečnou láskou. Jejich objetí byla jen prostředkem posvěceným účelem. „Milovali se“, doufaje, že milenecký pár unikne pozornosti onoho uniformovaného páru příslušníků Veřejné bezpečnosti. A unikli.Oni, dva tehdy protistátní živly, jež se neznaly ještě pár hodin předtím a jež se následně opět rozešly, aby se jejich cesty už nikdy více nezkřížily. Zřejmě. Protože neznal ani její jméno, nevěděl o ní ani nic jiného. A už se to nejspíše nikdy nedozví.Jsem si tím zcela jist. Protože ten on…Ten on jsem byl tehdy já.