Děkuji, tohle nepiji

Ano, mí drazí, jsem „divnej“. Nebo přímo „úchyl“, chcete-li. Protože žít tam, kde žiji, a přitom nechlastat… A to dokonce ani pivo… To prostě není normální. Protože se vymykám většinové společnosti a kdo je jiný, ten je zkrátka „divný“. A dovoluji si vám vyjádřit poděkování za to, že jste mne navzdory mé úchylce (aspoň do této chvíle) nezavřeli do klece. Nebo do nějakého zařízení určeného k léčbě chorých mozků, jež po evropském příkazu poskytuje svým svěřencům více volnosti.

Prostě se s alkoholem tak jaksi nekamarádím. A na vině jsem jednoznačně já sám, přiznávám. Protože to já se zříkám jeho, nikoliv naopak. Špiritus by se se mnou kamarádil zřejmě docela rád, aspoň soudě podle toho, jak často se mi na každém kroku podbízí, ne-li přímo vnucuje. Protože znáte to – život je hořký, bohudík, až mi život proběhne před očima, ať je na co koukat, vína z Moravy, vína z Čech, nádo zatopiť,…
Až do dnešního dne jsem toto podbízení se lihovin přecházel nevšímavě. Vzal jsem na vědomí, že mne jistá lihovina sbližuje, ale nesblížil se s ní, bez zájmu jsem opomíjel klenot mezi českými pivy, ale k srdci jsem si to nebral. Do hlavy mi nelezl nejen alkohol, ale ani reklama na něj. Za což bych se možná měl omluvit všem těm lihovarníkům, vinařům a sládkům, kteří do této reklamy v mém případě zbytečně investovali, a měl bych se nejspíše omluvit i konzumentům, kteří tuto reklamu prolitím svého hrdla zaplatili, a státu, který si kvůli mně nepřišel na nějakou tu daň.
Omlouvám se.
Ovšem dnes to byla jiná. Tedy píši dnes, ač se tomu stalo už před několika dny. Jenže když píši tyto řádky, je dnes a v dnešním dnešku k tomu došlo. Dnes jsem poprvé reklamu na alkohol nevšímavě nepřešel. A to nejen proto, že se mi vetřela až do poštovní schránky, namísto aby na mne tupě čekala někde na bilboardu.
Dnes v kastlíku nalezená reklama mne zaujala. Reklama na víno. Přičemž mne nezaujalo to víno samotné, ačkoliv…

Zaujalo mne to víno, ale to jenom a pouze proto, jakým způsobem mi bylo prezentováno. Protože naše mateřština může být a leckdy je krásným jazykem. Řečí, v níž nejednou na každém slůvku záleží. Jako tomu bylo třeba už v mém zde dříve zveřejněném článečku, v němž jsme si podle reklamy měli pochutnávat na včelařích. A jako tomu bylo i právě zde.Protože stačí nesprávně poskládat správná slůvka a vznikne to, co vznikne. Kouzlo nechtěného.Pro jistotu jsem se štípnul a sáhl si poslepu na špičku nosu, abych se ujistil, že nejsem podnapit. Protože jsem tuto do schránky vhozenou reklamu viděl dvakrát. Hned dva stejné žluté lístečky tam na mě koukaly. Ale vážně jsem byl střízlivý a dostal ji dvakrát. Možná proto, že kdosi ví, že mně to jednou říci nestačí.Takže jsem byl střízlivý a nemohla to být mýlka. Bylo tomu opravdu tak. Nabízelo se mi tu to, co se mi ještě nikdy nikde nenabízelo. Zcela nový druh alkoholického nápoje, o němž jsem dosud neměl ani tušení.Nabízela se mi tu, a to dokonce se slevou, STÁČENÁ VÍNA Z DUBOVÝCH SUDŮ.

Slyšeli jste někdy o něčem takovém? Já tedy ne. A proto raději preventivně vzkazuji, že děkuji, ale tohle si nekoupím. Tohle nepiji.Nejen proto, že je v tom alkohol, ale už pro prostý fakt, že se mi ta surovina přece jenom poněkud nezdá.Znám víno z jablek, z rybízu, znám pochopitelně i to nejběžnější z hroznů. Ale aby někdo dělal víno z tohohle… Z dubových sudů…