Prodavačka navzdory jeho chatrné češtině rázem pochopila, že nemá zájem o studia na vysoké škole. Protože na to by nepotřeboval lovecké potřeby. Pochopila, že chce jít zřejmě na hon. A pro toto bude potřebovat vybavení. Jenže jaké?
Cizinec se snažil své přání blíže specifikovat, ovšem jeho slovní zásoba byla notně omezená. Znal asi tolik českých slov, kolik pro změnu znala tato prodavačka z jeho jazyka anglického. Prostě jejich domlouvání vázlo a ani usilovná gestikulace a mimika příliš nepomáhaly. Ovšem je-li snaha se domluvit, není ještě nic definitivně ztraceno.
„Potřebuji jít na vysokou,“ snažil se cizinec vyjádřit, „a proto potřebuji... tento... jak to jen... prostě...“ Nenalézal ve své hlavě příslušný výraz.
„Pušku? Náboje?“ zkusila mu napovědět prodavačka. „Bum, bum, pif, paf?“
Cizince její citoslovce poněkud zaskočila, chvíli přemítal, jak to myslela, ale pak spíše neurčitě zavrtěl hlavou. „Já potřebuji na vysokou... to... no...“ Napadla ho spásná myšlenka. Ukázal na své nažehlené kalhoty.
A jí to bylo rázem jasnější. To je ono! Potřeboval oblečení na lov. Nejspíš maskáče nebo aspoň nějaký jiný oděv vhodný do lesa.
Přikývla, že rozumí, a odběhla dozadu do skladu, aby se za okamžik vrátila s plnou náručí zeleně či hnědě skvrnitého oblečení. Kalhoty, bundy, ba i nějakou tu čepici se v přírodě nenápadným vzorem tu před něho rozložila, aby si vybral.
Ale ani nyní se netvářil spokojeně. Spíše naopak. Vytřeštil nad tímto zděšeně oči.
Protože on přece potřebuje na vysokou. Na vysokou! Na vysokou!!! K čemu by mu byly tyhle společensky nevyužitelné obleky? On přece potřebuje...
A pak si s povzdechnutím přece jenom jedny maskáčové kalhoty koupil. A jí rázem bylo jasné proč.
Mohla za to ona nešťastná slovní zásoba, neschopnost vyjádřit se přesně a výstižně. Protože čeština má slova, jež jsou si zdánlivě blízká, ale přesto se významově liší. Někdy více než je jednomu milé. Tomuto cizinci zejména.
Protože mu nešlo o zvěř. Nespěchal někam „na vysokou“, potřeboval naléhavě „na velkou“.
Jazyková bariéra
Další články blogera
Viktor Pondělík
Nebohá země česká
Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.
Viktor Pondělík
Skvělý nápad, páni europoslanci
O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?
Viktor Pondělík
Sliby u nás neberou konce
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Viktor Pondělík
Nejsme zrůdy, bruselata
V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.
Další články z rubriky Poezie a próza
Václav Kunft
Velký pátek
Otevírání hor a vydávání pokladů nemá nic společného s křesťanským Velkým pátkem. Je to stará pohanská tradice spojená s příchodem jara. Mytologické téma je smrt a znovuzrození.
David Snítilý
... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy
„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.
Alena Bures
Recenze - Martina Boučková: Šílená babička
Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Iva Marková
Ženy
....................................................................................................
Počet článků 1394 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1273 |
Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.