Osvobození
A protože jsme se zabydleli, totiž byli našimi předky zabydleni, uprostřed matičky Evropy, byli jsme leckdy pěkně na ráně. Kdokoliv kráčel z východu na západ nebo ze západu na východ, vzal to „zkratkou“ přes nás. Aby někdy jenom prošel, avšak někdy rovnou i pobyl. Pobyl, řka, že nás osvobodil. Ačkoliv jen velmi málo z takových osvobození skutečnými osvobozeními i bylo.
„Osvobodili“ nás za naší spoluúčasti účastníci první světové války, „osvobodili“ nás němečtí fašisté ve světové válce druhé, osvobodili nás bratři z říše sovětů a strýčka Sama ve spojení s těmi, kteří nás předtím nechali „osvobodit“ právě zmíněnými fašisty a pak nás „osvobodili“ nanovo naši varšavsky smluvní přátelé a „přátelé“ v roce osmašedesátém. Načež jsme se osvobodili vyjímečně i sami, po čemž jsme ale toto své sebeosvobození stvrdili tím, že jsme k sobě pozvali „osvoboditele“ z opačné světové strany.
A z nás tolikrát „osvobozovaných“ se nejednou stali pro změnu „osvoboditelé“. Spolu s druhy ve zbrani jsme se jali, byť jen coby zanedbatelná kapka v moři, „osvobozovat“ či „chránit“ Jugoslávii a její nástupnické státy, Afghánistán, Somálsko, Sinaj, Mali, Kuvajt, Irák, Čad, Sýrii, Litvu, Slovensko, Albánii a Turecko. A stejně jako ne každý tam jásal nad tím, že je našinci osvobozován, nejásali jsme nad nejedním „osvobozením“ ani my.
Třeba nad takovým „osvobozením“ naší země v roce 1968 zajásali jen nemnozí. Protože naši sovětští, polští, maďarští, bulharští a východoněmečtí bratři se v témže okamžiku, tedy v okamžiku našeho „osvobození“, stali bratry z krve Kainovy a našinci jejich Ábely. Jak to dopadlo s biblickým Ábelem, víme všichni, a my nedopadli, jsa „osvobozeni“, o mnoho lépe. Protože se našinci jaksi vesměs dosti vehementně dožadovali toho, aby „osvobozováni“ nebyli, a od svého odporu k „osvobození“ museli být „osvobozeni“. Protože to by tak hrálo, aby se někdo nenechal osvobodit!
A tak se nasadilo tolik sil, aby byl jakýsi pomyslný ďábel vymýcen. A mýtilo se více než vydatně. Před možná až půlmilionem přišedších „osvoboditelů“ se asi tři statisíce našinců osvobodily tím, že utekly; a kdo uteče, vyhraje. A ti, kdo neutekli, to tudíž zákonitě „nevyhráli“. Protože čtyři z pěti osvoboditelů nás sice posléze opustili, ale pátý dbal na to, abychom zůstali „osvobozenými“, až do dalšího, sametového „osvobození“, po němž ještě do jednadevadesátého roku setrval v naději, že bychom se třeba možná zase zatoužili nechat tímto „osvobodit“ nanovo. Nestalo se a tak se i tento poslední osvoboditel po více než dvou desetiletích odebral zpět domů, aby si našel na „osvobozování“ někoho jiného.
A kdo hledá, najde. Dnes ti, kdo nás tehdy „osvobozovali“, „osvobozují“ ty, kdo nás tenkrát pod stejným praporem „osvobozovali“ též. Dnes největší z pohrobků Sovětského svazu „osvobozuje“ své menší pohrobky v sousedství. A my můžeme jen doufat, že se „osvobozování“ zadrhne už tam. Že už se nebudeme muset učit nové datum, nový dějinný milník, kdy jsme byli „osvobozeni“. Že 21. srpna 1968 vjely do našich ulic poslední „osvoboditelské“ tanky.
Protože jsme do dnešních dnů ještě nestihli patřičně „odměnit“ ani ty, kdo naše „osvobození“ iniciovali v dnešní den před šestačtyřiceti lety. Ty, kdo tehdy provedli unikátní chirurgický zákrok – transplantaci srdce Evropy do prdele Sovětského svazu.
Viktor Pondělík
Nebohá země česká
Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.
Viktor Pondělík
Skvělý nápad, páni europoslanci
O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?
Viktor Pondělík
Sliby u nás neberou konce
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Viktor Pondělík
Nejsme zrůdy, bruselata
V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.
Viktor Pondělík
Jací my Češi jsme?
Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Požár vyhnal z domu v Mostě dvě desítky lidí, někteří museli po žebříku
Nejméně 20 lidí muselo odpoledne opustit čtyřpodlažní dům na třídě Budovatelů v Mostě kvůli požáru...
Po Kallasové přišla řada na Zelenského, Rusko na něj vydalo zatykač
Ruské úřady zahájily trestní řízení proti ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému a...
Inzerát na nového ministra pro vědu a výzkum si utahuje z tápající TOP 09
Z potíží vládní TOP 09 při výměně ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové si...
Brazílii po silných deštích zalilo bahno, obětí záplav je už přes 50
Počet obětí záplav způsobených silnými dešti na jihu Brazílie se zvýšil na 56. Dalších 67 lidí se...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 1394
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1296x