Škudleme nebo přestaňme blbnout!

Děti jsou pro nás většinou to hlavní. A ne-li už to hlavní, pak alespoň zabírají jedny z prvních příček mezi našimi prioritami. A jenom ty nejpochybnější z pochybných existencí je odsouvají až na pomyslnou vedlejší kolej, jen pro ně je potomstvo pátým kolem u vozu, zbytečností, ne-li dokonce přítěží.

Protože naše děti jsou naše budoucnost. A aby mohly být naší budoucností, musíme i my připravit budoucnost jim. Aby se měly pokud možno lépe než my nebo aby alespoň příliš nestrádaly, nelze-li už jinak.
A tak jsme nejednou nabádáni, abychom svému potomstvu především našetřili nějakou tu korunu, aby toto mohlo s naší finanční pomocí jednou vyrazit na samostatnou pouť životem. A je to vlastně docela moudrá myšlenka. Protože peníze nejsou všechno, ale skoro všechno se za ně dá pořídit. Nikdy nejsou na škodu, jsou-li.
Ovšem jak činit, abychom dětem nepředali to, co za našich mladých let bylo hotovým jměním, ale za jejich dospělosti už toto bude směšným pakatelem?
Je třeba zvolit vhodné finanční produkty, jež pokud možno nedopustí, aby nám jmění neohlodala nenasytná inflace nebo se toto zcela nerozplynulo v nenávratnu.
Nejde-li už to prý jinak, měli bychom aspoň dát vale běžným účtům s naprosto zanedbatelným úrokem, a přesedlat alespoň na finančně zajímavější termínované vklady nebo investovat takovéto úspory pro potomstvo do výnosnějších podílových fondů.
A rozhodně prý není na škodu ani nejedno z nabízených pojištění. Člověk by prý měl pojistit hlavně sám sebe, zejména je-li živitelem rodiny, aby zajistil své příbuzenstvo, potažmo potomstvo, v případě svého zranění či smrti spojených s poklesem či dokonce se ztrátou příjmů. A nejlepší je tu takové pojištění, jež zároveň vytváří i úspory, jež by jednou mohl potomek využít.
Pak jsou prý k mání i pojištění studijní nebo svatební, protože i toto naše potomky nejspíše jednou čeká a nebude to právě levná záležitost. Tak ať si to mohou dopřát, aby dosáhli poznání a rodiny, jež jim dá potomky, kteří budou jednou zase budoucností jejich.
Pro dítě pak stejně jako pro nás rovněž není na škodu pojištění úrazové. Protože kolikrát jenom se dítko poraní, a kdyby bylo potřeba delší rekonvalescence a péče, mohlo by to hodně lézt do peněz. A kdyby pak náhodou vznikly dokonce nějaké  trvalé následky…
Jeden nápad rozumnější než druhý. Vše ze zmíněného lze vyzdvihnout, nic z toho nelze odsuzovat. Protože vše z uvedeného může sehrát v případě našich potomků významnou roli. Někdy to může být dokonce tím, co rozhodne o jejich bytí či nebytí.
Ovšem… Stejně jako snad vše má i toto svou odvrácenou stránku. Jakkoliv se to zdá být moudrým, nemusí to totiž být žádným řešením. Pokud se takto na jednu stranu o své potomstvo postaráme, ovšem na stranu druhou vyjde veškeré naše snažení vniveč. A to jenom a pouze kvůli naší nebetyčné… řeknu to slovo… blbosti.
Protože žádná pojistka, žádné spoření naše dítě nezajistí, pokud si budeme počínat tak, jak si počínáme. A to už nejeden rok.
Protože bohužel rok co rok, totiž chtěl jsem říci volby co volby, volíme ty, jež posléze necháváme dělat dluhy. Dluhy, dluhy a zase dluhy. Necháváme politiky, aby rozhazovali více, než na kolik naše země má. Mlčky přihlížíme, kterak roste státní deficit, a dokonce tomu nejednou i osobně pomáháme tím, že těmto zhýralým mocipánům přispíváme nákupem státních dluhopisů. Čímž tito získají nové peníze na další bezuzdné utrácení, žití nad poměry.
A tak roste náš společný dluh. Dluh, který se bude jednou muset splatit. A to „jednou“ jednou musí přijít. Možná to nemine ani nás, dozajista to ale dolehne právě na naše děti. A právě ve chvíli, kdy vzniká tento článek, dluží každý z nás podle http://www.verejnydluh.cz/ o 55.000 korun více než v době Kalouskových „složenek“, jež nás tehdy ve volební kampani tak šokovaly! Tehdy jsme se vyděsili… a zadlužujeme se v poklidu vesele dál.
A proto byste měli třeba na tuto stránku aspoň občas nahlédnout. Abyste věděli. Protože třeba v tuto chvíli roste státní dluh v přepočtu na každého z nás o skoro deset tisíc korun ročně.
A co vy? Šetříte svým dětem dost? Aspoň těchto aktuálně necelých deset tisíc ročně? Aby byly jednou v budoucnu díky vašim (totiž našim) dluhům aspoň na nule.