Vánoční úklid

K době vánoční patří mimo jiných více či méně (ne)radostných událostí, přivádějících nás do euforie, transu, deprese a občas i kriminálu, rovněž rok co rok se s krutou pravidelností opakující vánoční úklid. Neboli proces, při němž se nejčastěji rozpomínáme na Ježíše, a to s notnou dávkou závisti, neboť tento na rozdíl od nás měl to privilegium pobývat v chlívě, zatímco my musíme nasazovat leckdy i poslední zbytky svých sil, abychom doma právě v čase vánočním chlív neměli. I když přiznejme si nelogičnost tohoto počínání – je-li manžel prase a děti čuňata, je nesmyslné právě je o chlív připravovat. A teoreticky by snaha zbavit to vaše líné prase chlívu mohla být považována i za provinění se proti zákonům na ochranu zvířat, zejména pokud je choť nějaké velké zvíře.

Vánoční úklid počíná zpravidla násilím páchaným na manželovi, který se pochopitelně pokouší učinit cokoliv, jen aby se této činnosti vyhnul.

Tento úklid má značný vliv na mezilidské vztahy. Jestliže muž do této chvíle nemohl přijít svému neúměrně vysoké požadavky na výkonnost kladoucímu šéfovi na jméno a proklínal jej, kudy chodil, nyní se potajmu tetelí blahem, naloží-li mu tento nadřízený práce tolik, že se domů dostane nanejvýš tak za účelem několika krátkých hodin spánku. Ba co víc – zatímco až dosud manžel usiloval o to, nepřijít bossovi na oči a vyhnout se tak přidělení nikdy nekončících pracovních úkolů, nyní se tentýž přímo vtírá do jeho přízně a je ochoten vzít jakoukoli přesčasovou práci či rekvalifikační kurs, jen aby se vyhnul koštěti, hadru, prachovce či jinému mučicímu nástroji čekajícímu v domácnosti na své použití.

Je ovšem krutou pravdou, že právě v čase předvánočním takovýchto pracovních aktivit valem ubývá, zatímco se tytéž zásadně nakupí až zanedlouho v samém závěru roku, kdy je již úklid dávno absolvován a kdy by bylo naopak potřeba spočinout v rodinném kruhu a lízat si utržené rány.

A zatímco návalu práce v zaměstnání se lze v krajním případě vyhnout krátkou neplacenou nemocenskou, v případě vánočního úklidu má tato naprosto opačný efekt; „když už se válíš doma a nemáš do čeho píchnout, tak uděláš to, to, to a to, a zbude-li náhodou čas, tak třeba ještě to a to a to.“

Nejste-li tudíž šéfovým mazánkem, privilegovaným tím, že se musíte zúčastnit předvánoční služební cesty výměnou za to, že nadřízenému poskytnete potvrzení o skutečné neodkladnosti této zcela zbytečné aktivity, sloužící toliko k tomu, že i šéfové mají k předvánočnímu úklidu stejný poměr a i neomezený firemní vládce je doma naprostý bačkora pod pantoflem, máte smůlu a úklidu se vyhnete toliko za cenu fraktury všech končetin, což je však něčím rovněž ne zrovna příjemným a možná i ještě o trochu nepříjemnějším než úklid.

A tak jednoho dne otevřete oči a uzříte, že není úniku. Takový krásný šlofíček po obědě to byl a najednou nad sebou zříte svou drahou polovičku s vysavačem v ruce! Samo o sobě je to frustrující, protože tento pohled je jednoznačnou předzvěstí nepříjemného rušivého zvuku, dnes je však situace o to horší, že je tento vynález zkázy vnucován do vašich rukou. „Vstávej, je třeba vyluxovat koberce!“ Jak odlišně to zní od něžných slůvek, která jste od své drahé slýchávali před svatbou za vlahých večerů provoněných vůní posečeného trávníku v parku! Pokoušíte se pochopitelně o výmluvy, nejpravděpodobněji ve stylu „ten koberec je přece ještě čistý dost“ nebo naopak „stejně tu bude brzy nasviněno znovu, tak k čemu ta marná snaha“, ovšem neuspějete a nezbude než se chopit vrčící příšery a v pozici amatéra jej tahat po podlaze sem a tam, jako byste se tahali s dogou protestující proti dalšímu pochodu vámi vytčeným směrem.

Jisté je jediné – a sice to, že kdybyste se k smrti utahali, koberec bude pořád takový nějaký úplně stejný a vaše drahá polovička vám vysavač následně uzme se slovy, že co si člověk neudělá sám, to nemá. Škoda, že tak neučinila hned zkraje.

Jak by se člověk v tu chvíli zaradoval, kdyby však nenásledoval dovětek „zamést schodiště snad dokážeš líp“. A než se nadějete, třímají vaše ruce koště, s nímž jste potupně vystrčeni za dveře, a to podle zákona schválnosti právě v okamžiku, kdy mají na pavlači svůj diskusní kroužek všechny babky z okolí. A domníváte-li se, že se některé z nich zželí vaší maličkosti či že alespoň taktně přehlédne vaše nedobrovolné aktivity, jste na omylu. Už za několik minut bude vědět celá ulice, že jste neskutečné nemehlo, a to jenom proto, že jste po několika málo pohybech smetákem ve stylu hry golfu o tento zakopli a svalili se do mezaninu, v důsledku čehož jste pak museli mimo zametání s ofačovanou hlavou ještě vytírat krev na dlaždicích a stěnách, napadaje na nohu, u níž bude až později dost možná diagnostikována fraktura. A spolu s tím se vaším rodným městem ponese, že vy, univerzitně graduovaný, ani neumíte to, co umí kdejaká babka s nedokončeným základním vzděláním, a sice vytřít schodiště tak, aby vypadalo alespoň o trochu lépe než před početím úklidových prací.

Jediným stoprocentně zaručeným výsledkem vašeho úklidu chodby bude fakt, že vám soused z nižšího patra přijde v nestřeženém okamžiku rozbít ústa, protože ho i jeho drahá polovička vyštvala na tutéž potupnou práci a on musel uklidit i smetí, které jste mu ze své chodby smetli tam dolů a zapomněli to po sobě posbírat. Inu, ta hlava!

Seberete v sobě veškerou odvahu hlavy rodiny a to vám umožní nesměle pípnout před vaší manželkou pokornou prosbu, aby vás proboha nechala doma a nevyháněla vás do prostor za dveřmi, kde je svět tak krutý. A je velká pravděpodobnost, že toto vaše nesmělé přání bude vzato v potaz a následně i vyplněno.

Ven nemusíte – pod podmínkou, že utřete prach ze všech předmětů, na kterých se tento v uplynulém období zachytil. Rádi byste protestovali, že tohle přece není práce pro pořádného chlapa. To byste ovšem museli být pořádný chlap, a to zpravidla již od svatby nebo nejpozději od chvíle povití prvního potomka nejste. A domníváte-li se, že jste, pak vás vaše nekorunovaná, ale faktická hlava rodiny hezky rychle vyvede z omylu. A tak již záhy šplháte po nábytku a navlhčeným hadříkem stíráte to nadělení, nebo přesněji rozmazáváte jemná zrnka na blátíčko, kteréžto však i nadále setrvává na obrazech, vodorovných plochách nábytku a lecčems dalším, o čemž se od prvopočátku domníváte, že se jedná o na vyhození zralé nesmysly, kteréžto však manželka před tímto osudem zuby nehty brání. A ne-li zuby nehty, pak alespoň pomocí jiných nátlakových metod.

Když poté zbroceni potem jdete předat hotové dílo, neboli hlásit splnění úkolu, dostane se vám v lepším případě nelichotivého označení, ne-li přímo opovržení, a to ještě víte, že bude daleko hůř, až vaše družka přijde na to, co vše během otírání spadlo na zem a mechanickou cestou definitivně pozbylo svých užitných hodnot. Považujte v tuto chvíli za štěstí alespoň to, že vám nebude znovu do ruky vložen vysavač, abyste alespoň vysáli to, co během utírání prachu popadalo na před krátkou dobou čerstvě vyluxovaný koberec.

Pokorně se odplížíte z ženina dohledu, a to zpravidla ke kuchyňské lince, kde na vás už čeká hora nádobí. Především toho neumytého, ale i toho čistého, které je však rozhodnutím vaší drahé polovičky nutno vycídit, protože co by tomu případná návštěva řekla, kdyby se jí dostalo matného postříbřeného příboru či zašedlých šálků, že? Postaráte se tedy, aby se návštěvníkům toto nedostatky vykazující nádobí do ruky skutečně nedostalo, a to zpravidla tím, že se vám ho podaří nechtěně rozbít. Nechtěl bych v tu chvíli být na vašem místě, má-li vaše paní násilnické sklony nebo alespoň svaly…

V návalu vražedných sklonů vás dozajista pošle mýt okna, v bláhové naději, že třeba vypadnete sami a gravitační síla ji vás zbaví bez trestně právních důsledků. A přiznejme si, že je tato naděje do značné míry oprávněná, protože málokterý muž je cirkusovým artistou a ti ostatní sotva dokáží sebejistě balancovat nad leckdy i několikapatrovou propastí na žebříčku, žongluje přitom v jedné ruce kbelíkem, ve druhé cárem hadru a ve třetí… totiž chtěl jsem říci v podpaží láhví čisticího přípravku, přidržuje se jen nedokonale upevněné garnýže, okenního rámu či dokonce jen závěsu nebo záclony. Vděku se od své paní stoprocentně rovněž nedočkáte, nicméně aspoň tato činnost vám dá alespoň trochu příjemný pocit po těle, neboť odměnou vám bude fakt, že jste ji přežili bez úhony nebo alespoň s nepříliš velkou úhonou.

Nu a pak už vás čekají jenom činnosti vcelku jednoduché a i laikem uspokojivě proveditelné.

Kupříkladu poněkud opožděné ustlání či alespoň uhlazení vašeho lože, které vám přivodí pouze drobnou fyzickou újmu, a sice pár facek, až vás manželka přistihne, jak jste při stlaní spočinuli na tomto loži a spokojeně usnuli, nechávaje si zdát něco krásného, třeba o totální komunistické diktatuře, která by z ideologických důvodů zakázala vše s Vánocemi související jakožto buržoazní religiózní přežitek, jenž je nutno potírat.

Nebo vymetání pavučin v horních rozích pokojů, které jste až dosud opomíjeli či se snažili svou choť přesvědčit, že pavouček přináší do domu štěstí. To je činnost, s níž si i manžel poradí a vykoná ji bez větších obtíží; ba co víc, návdavkem shodí násadou od k tomuto účelu používaného koštěte čerstvě vycíděný křišťálový lustr.

Nu a poté, co jsou střepy sesbírány, dílo dokonáno a nehoda odhalena a po právu potrestána, je takový muž poslán ke kontejneru za účelem vysypání smetí, kteréž povětšinou sám svou nešikovností vyprodukoval. Poslední to domácí práce tohoto dne, na níž se muž víceméně aktivně podílí, a ani za ni se mu vděku nedostane. A to pouze proto, že s odpadkovým košem cestou přes ulici poněkud zabloudí a z hospody se pak vrátí až k ránu.

Předvánoční úklid je u konce a až vám manželka odpustí, k čemuž dojde někdy v průběhu následujících dvou až tří měsíců, vrátí se vše do starých kolejí. Ale neradujte se. Dříve nebo později tu bude další prosinec a vše začne nanovo.