Nemoc zvaná filatelie

7. 10. 2014 8:00:00
Jak praví lidové moudro, „někdo má rád holky, jiný zase vdolky“. Ale nebojte se (nebo litujte); řeč tu dnes nebude ani o holkách, ani o té druhé uvedené formě sladké laskominy. Chtěl jsem tímto rčením pouze na úvod obrazně naznačit, že zatímco milovníka vdolečků málokdy potkáte běhajícího ve volném čase za děvčaty, jedinec orientovaný na děvčata naopak zpravidla nemívá kolem úst povidla a šlehačku. Prostě kdo má rád holky, běhá za holkami, a kdo raději vdolky, sedí nejspíše někde u talíře a láduje se, až se mu dělají boule za ušima a v tělesných partiích určených k ukládání tukových zásob. Samozřejmě pokud jim toto nezakáže v prvním případě manželka a ve druhém lékař. A zevšeobecníme-li to, každý dělá ve svém volném čase to, co ho baví; samozřejmě pokud mu to okolnosti a lidé v jeho bezprostředním okolí dovolí. A takovýmto činnostem, při nichž se člověk odreaguje a zpravidla nezbohatne, se říká koníček alias hobby.

Mezi koníčky považované za ušlechtilé patří sběratelství. Sbírat lze prakticky cokoliv a vyjmenovat všechny druhy této vášně v jednom článku nelze snad ani v mateřském jazyce, natožpak v jazyce mudrců. Proto tady dnes zcela pominu jak relativně oblíbené kolekce pohlednic, nálepek z krabiček od zápalek a z čehokoliv jiného, lahví od alkoholických moků prázdných i plných i autogramů významných osobností, tak i obsah igelitových tašek bezdomovců a jim podobných živlů, posbíraný po popelnicích. Omezím se pouze na snad nejrozšířenější sběratelský obor, filatelii, neboli na sbírání poštovních známek.

Co se jí týká, jedná se o život vesměs neohrožující „chorobu“ postihující zejména mladší a starší věkové skupiny obyvatelstva, u nichž najdeme jak rysy shodné, tak i přímo antagonistické. K těm shodným patří zejména více či méně usilovné pídění se po nových a nových exemplářích, přičemž by se leckdy dalo říci, že správný filatelista pro známku i přes plot skočí (zahlédne-li pošťáka nesoucího dopis sousedům). Dále filatelistu prozradí nutkavá touha směňovat, vysedávání nad alby s lupou či alespoň se zrakem k nim přilepeným a silná averze vůči průvanu. K nejdůležitějším generačním rozdílům pak náleží především mladická touha vyměnit co nejmenší počet známek za co největší a naopak (bez urážky) stařecká snaha vyměnit třebas i hromadu bezcenných ozubených papírků za málo, které jim však budou závidět všichni v okolí, a rovněž fakt, že zatímco starší generace většinou vymetá nejrůznější burzy, obchody, aukce a třeba i vetešnictví a zastavárny, dítka se specializují především na obtěžování jim více či méně blízkých spoluobčanů majících přátele v zahraničí, kteří se mohou stát dost možná i nevysychajícím zdrojem třeba i zámořských exponátů.

K okolím kladně hodnoceným stránkám filatelie patří zejména ten fakt, že sběratel známek je osoba sice leckdy poněkud potrhlá, ale jinak tichá, spořádaná, nikde příliš nepřekážející a veřejný pořádek nenarušující. Takový jedinec je schopen zalézt do kouta pokoje a setrvat v něm i po dlouhé hodiny, znovu a znovu přebíraje a pozorujíce své sbírky, místo aby byl rošťákem a darebákem rostoucím pro kriminál či gaunerem a nekalým živlem pro kriminál již dozrálým. Nerozbíjí okna domů ani míčem, ani dlažebními kostkami, neleze sousedům na švestky ani za manželkou, netahá domů ani ve volné přírodě nalezená koťátka ani v baru ulovené přítulné kočičky. Prostě jen sedí a ruce se mu chvějí vzrušením, jako by v nich nedržel papír dole k olíznutí a nahoře s obrázkem, ale děvče dole k nakousnutí a nahoře bez.

Ovšem takový filatelista je na rozdíl třeba od notorika oblíbeným nejen ve svých společenských kruzích, ale rovněž i přímo v kruhu rodinném. Možná i díky faktu, že jsou tímto stiženy téměř bezvýhradně pouze mladší a starší ročníky, jste sotva někdy slyšeli rodinné příslušníky postižených jedinců lamentovat nad tím, že se ten jejich (méně často však samozřejmě z důvodu emancipace i ta jejich) celé noci cicmá jen s těmi svými známkami a neplní si manželské povinnosti, že na rozdíl od sousedů ještě ani jednou nebyli vyzváni k návštěvě vzdělávacího ústavu za účelem projednání prohřešků svých zlotřilých ratolestí nebo že se tento sběratel ještě neobjevil ani jednou v médiích, zatímco souseda bývá plná černá kronika. Byť si musíme upřímně přiznat, že obliba sběratelova mezi příbuzenstvem nepramení zpravidla ani tak z jeho činnosti samotné, jako spíše ze zištných důvodů; dítku je daleko cenově přijatelnějším přispět nějakou tou korunou na sáček známek prodávaných ve specializovaném obchodě, než třeba na věčně potrhané sportovní dresy a náčiní nebo na trenéra a následně na stále dražší lékařská ošetření, a rovněž se tu snadno vyřeší třeba i takové vánoční a narozeninové dárky, protože dítko zaplesá nad hrstičkou prakticky bezcenných známek, místo aby ohrnovalo nos třeba nad novou počítačovou sestavou, které zásadně chybí nějaký ten software, a u člověka věku pokročilejšího sice tato záliba nejednou naopak dosti leze do peněz, ale až pak jednou umře, získá rodina prodejem jeho kolekce leckdy i docela oku a peněžence lahodící sumičku.

Podstatou filatelie je snaha získat co nejvíce známek, ježto by měly být co nejunikátnějšími a co nejcennějšími. A zcela v rozporu s životní prózou hrají v tomto sběratelském oboru prim kousky co nejstarší, dávno již vyřazené z oběhu a nepoužívané a nejrůznější zmetky. Jestliže tak kupříkladu čtyřicet let stará ojetina, zejména pak Trabant, konzerva s prošlou záruční dobou a sovětský budík, na němž hodina uběhne ve stachanovském čase pětačtyřiceti minut, nevzbudí zájem téměř u nikoho a bojovat o ně nebude snad ani středně těžký pacient psychiatrické kliniky, vypukne mezi filatelisty zaručeně nákupní horečka a bojovná nálada, jakmile je někde k mání třeba takový modrý Mauritius, známka s potentátem omylem na hlavu postaveným nebo exponát vytištěný místo speciálního papíru na sáčku od tiskařovy svačiny.

Jakmile pak jedinec filatelií postižený takovouto vzácnost třímá v rukou, běží s ní co nejpřímějším směrem do svého koutku, aby se jí dlouze pokochal a pak ji uložil jakožto relikt z nejcennějších do svého alba a trezoru, do doby, než se vyskytne příležitost směnit tento unikát za jiný ještě vzácnější exemplář.

A tak tomu je stále dokola. Přímo perpetuum mobile.

„Choroba“ zvaná filatelie je vcelku úspěšně léčitelnou u mladších jedinců, zatímco jí nakažení jedinci starší už se jí zpravidla do smrti nezbaví. U mladších ročníků je nejúspěšnějším způsobem léčby podávání přiměřených dávek děvčat (či v menší míře chlapců) v pubertálním věku, úspěšnou pak bývá i podpůrná léčba například motocyklem, skateboardem nebo televizorem. V krajním případě pak pomáhá i substituční léčba internetem, mající však rovněž nežádoucí vedlejší účinky ve formě placených služeb, pornografie a v některých případech až různých „hodných strýčků“.

Ovšem osobně bych doporučoval léčbu nezahajovat, byť bývá neléčená forma velmi často dědičnou. Buď nemoc ustoupí sama, nebo se s ní naučí postižený jedinec dříve nebo později vcelku plnohodnotně žít.

znam.jpg

Autor: Viktor Pondělík | úterý 7.10.2014 8:00 | karma článku: 6.35 | přečteno: 317x

Další články blogera

Viktor Pondělík

Nebohá země česká

Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.

10.7.2022 v 23:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 | Diskuse

Viktor Pondělík

Skvělý nápad, páni europoslanci

O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?

11.6.2022 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Viktor Pondělík

Sliby u nás neberou konce

Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.

14.5.2022 v 15:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 | Diskuse

Viktor Pondělík

Nejsme zrůdy, bruselata

V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.

18.4.2022 v 16:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Další články z rubriky Hobby

Táňa Lišková

Kočkou může každá být... :)

Každá žena může být kočka :) stačí pro to jenom občas trochu udělat. Kdo chce - hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Souhlasíte?

18.3.2024 v 15:40 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 383 | Diskuse

Petr Lukáš

Ucháč obrovský, jedlá jarní houba, i když trochu s výstrahou

Momentálně to vypadá, že rostou jarní druhy hub, tak jsem se byl podívat na jedno místo, kde rostou kačenky české. Kromě kačenek potěšil i tento ucháč.

17.3.2024 v 14:19 | Karma článku: 5.70 | Přečteno: 123 | Diskuse

Rudolf Pekař

Zhubni!

V dnešním záplavě informací o různých dietách a způsobech, jak zhubnout a vést zdravější životní styl, je snadné se ztratit. Jsem jedním z těch, kteří se dlouhou dobu snažili najít správnou cestu k zdravějšímu životu.

15.3.2024 v 16:45 | Karma článku: 5.40 | Přečteno: 187 | Diskuse

Petr Lukáš

hlíva hnízdovitá, pěkná nejedlá a smradlavá

V podzimních a zimních měsících se můžeme setkat s touto barevnou hlívou, která je ale bohužel nejedlá.

7.3.2024 v 14:03 | Karma článku: 4.38 | Přečteno: 81 | Diskuse

Táňa Lišková

Lehni si a jdi už spát!

Víš, co se ti může stát? Aneb taky Vám do noci šrotují hlavou myšlenky a někdy máte pocit, že by den měl mít 40 hodin? Nejste v tom sami! Ještě že mám kočku, která mě hlídá... :)

6.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 11.49 | Přečteno: 278 | Diskuse
Počet článků 1394 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1273

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...