Museli se brát

Kam až paměť všech místních sahala, nikdo ani jedinkrát nezaznamenal sebemenší náznak toho, že by se toto děvče kdy chtělo alespoň trochu vdávat. Zato všichni věděli, že se tato naopak ani trochu vdávat nechce. Protože se tímto vlastně nikdy netajila. Každý znal alespoň některé z důvodů, proč se jí nechtělo pod čepec.

Říkávala třeba, že všichni chlapi jsou prasata a pokud by o nějaké prase nakonec stála, zajela by k rodičům, kteří jedno prase – a sice skutečné – vykrmují v chlívku. Nebo tvrdila, že chlapa na sex sežene, kdykoliv si jen zamane, a k ničemu jinému než k sexu chlapi zapotřebí nejsou. Pak také tvrdila, že má své práce až nad hlavu a nebude ještě nějakému chlapovi dělat doma služku. A zaznělo samozřejmě i obligátní, že se nechce vázat.
A u něj tomu bylo nejinak. I on dával nepokrytě najevo, že jsou mu ženské sice v určitých okamžicích příjemné, ale jinak o žádnou absolutně nestojí a nestrčí hlavu do chomoutu. Protože není blázen.
I on měl pádné argumenty. Třeba ten, že mu jeho firmička slušně vydělává a on přece nebude svoje pracně vydělané peníze cpát do chřtánu nějaké manželce. Nebo že se nenechá uvázat doma a nebude poslouchat scény, kdykoliv si usmyslí zajít si na jedno. Nebo že by mu ženská bránila v rozletu jako koule na noze kriminálníkově. Nebo že jsou ženské pochybné plémě, které by po něm dozajista chtělo, aby po sobě uklízel, slušně se oblékal, měnil si spodky častěji než jednou za týden a snad se i myl. Fuj tajbl.
A pak bác!
On si bral znenadání ji, ona si brala jeho. Jaké to překvapení!
Ovšem vlastně to zase až takové překvapení nebylo. Protože se museli brát.
Skutečně – museli.
Protože jak čas kvapil, jí se počalo „hodinových manželů“ přece jen nedostávat, nemluvě už o tom, že chlad, jenž u výpadovky směrem k německým hranicím nejednou panoval, přestal této dělat dobře. A těžko by se našel ještě někdo z rodné vesnice, kdo by si ji vzal, poté, co i její nejchoulostivější místa prokazatelně znali snad všichni chlapi z druhé strany hranic už nazpaměť.
A on musel též, neboť jeho firma zkrachovala a zůstaly po ní jenom dluhy, jež tento nikdy nebyl schopen splatit bez finanční injekce od ní, jež si přece jen za ta léta na zádech v křovích u silnice nashromáždila nějaký ten kapitálek.
Říká se tomu tuším sňatek z rozumu…