Jeden ze žáčků se pyšnil kupříkladu snímky pořízenými kdesi hodně nahoře. Doslova nahoře, tedy na hoře. Kdesi v notně velké nadmořské výšce, kam jej rodiče letos vzali na dovolenou.
Druhý se necítil ani trochu zahanbeně, byť to tak vysoko nedotáhl. Nebyl v tak velké nadmořské výšce. Naopak – byl často doslova pod mořskou výškou. Protože jeho rodiče vzali k moři a zaplatili mu tam potápěčský kurs.
Třetí dítě se vytahovalo suvenýry z dálných krajů, čtvrté svým opálením od afrického moře, páté vyprávělo o domorodcích z neméně exotických končin, šesté se chlubilo svou babičkou na venkově, jež chová tolik a tolik zajímavých domácích zvířat, sedmé mělo zážitky ze stanování v kempu, další...
I všichni další se měli čím pochlubit a tudíž se chlubili.
Jen Toník Radana se nechlubil. Seděl tu a na ostatní pohlížel dosti pohrdavě. Protože to je toho! U moře už byl kdekdo, pod stanem spával už i jeho tatínek, když byl malý, po kopcích se plahočí jen blázni,... To všechno už tu bylo tolikrát!
Kdežto on zažil o prázdninách něco, co ještě nikdo ze spolužáků nezažil. Zažil něco, na co do nejdelší smrti nezapomene. Dopřál si totiž majonézový salát!
A díky němu i pravou a nefalšovanou salmonelózu.
Vzpomínky na prázdniny
Další články blogera
Viktor Pondělík
Nebohá země česká
Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.
Viktor Pondělík
Skvělý nápad, páni europoslanci
O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?
Viktor Pondělík
Sliby u nás neberou konce
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Viktor Pondělík
Nejsme zrůdy, bruselata
V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.
Další články z rubriky Poezie a próza
David Snítilý
... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy
„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.
Alena Bures
Recenze - Martina Boučková: Šílená babička
Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Iva Marková
Ženy
....................................................................................................
Marek Ryšánek
Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.
Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.
Počet článků 1394 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1273 |
Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.