O houbařích

Je nejednou člověku bytostně vlastním, že nenechá ležet ladem něco, co by podle svého názoru dokázal využít. Smysluplně, smysluplněji nebo aspoň smysluplně sám pro sebe. Protože by byla podle lidského smýšlení škoda, kdyby toto přišlo vniveč.

Takovýmto sběračům se říkává různě. V našich končinách jsou tito nejčastěji nazýváni zloději. Ovšem ne každý, kdo něco sebere, musí zlodějem nezbytně být. Protože jen ve vyjímečných případech je slovem ‚zloděj‘ označitelný kupříkladu houbař.
Houbař je tvor, který nesbírá to, co patří někomu jinému a pro co bude někdo jiný truchlit, jsa obrán, vesměs nesbírá ale ani ocenění, medaile, diplomy, čestná uznání a neméně čestné doktoráty. Protože to vše je mu na houby. On totiž raději chodí na houby, které mu jsoucími na houby ani trochu nepřipadají. Protože jemu jsou k užitku.
Takový houbař je tvor skromný, k jeho zálibě mu toho stačí pramálo. Ten nejskromnější nepotřebuje vlastně vůbec nic, klidně mu postačí jeho bystrý zrak, zdravé nohy a velké dlaně, do nichž by sevřel nějakou tu nalezenou houbu.
Ovšem takto skromných jedinců je mezi houbaři pomálu. Protože většina houbařů má přece jenom nějaké ty ‚pomocníky‘. Vcelku běžnými atributy, odlišujícími houbaře od zbytku populace, jsou košík a nějaký žabikuch, to aby tito pobrali povícero plodnic a hned v lese z nich odkrojili vše nepotřebné, z čeho tam ale může vzniknout podhoubí nové, na němž bude moci některý houbař sbírat i v budoucnu.
Nese-li si houbař do lesa košík, nemá tento na rozdíl od psa na čumáku. Protože houbaři nekoušou a mohou tak košík používat toliko k přenášení své ‚kořisti‘. Tedy hub, protože houbaři nebývají Karkulkami, aby měli v košíčku bábovku a vínečko. A zrovna tak nůž slouží vskutku jen k okrajování hub, protože napadení houbařů dravými šelmami nebo potřeba rozpárat břicho vlkovi, aby z tohoto vyskočila již zmíněná Karkulka s babičkou, pokud zrovna hajný nemá čas, se jeví být absurdními.
A pak k houbařům patří někdy i atributy novodobé. Třeba světlý oděv, čepice a repelent, to aby tito naštvali potvůrky zvané klíšťata, mapa, aby se neztratili, mobil, aby se tito dovolali, pokud se i navzdory mapě ztratí, svačina, to aby se pod záminkou houbaření mohli někde v křoví na zdravém vzduchu nadlábnout,…
A maje toto a možná i něco jiného jim stačí vyrazit k lesu. Tam, kde jeden najde někdy houby a někdy úplné houby. Přičemž by se však měl houbař mít stále na pozoru. Aby přinesl domů vždy jenom to užitečné.
Protože přinese-li si z mlází, kde potkal nějaké svůdné nehoubařící děvče, něco jiného, může skončit místo u talíře dobroty třeba i na kožním.