Zvířata zasedla v hojném počtu a počala rokovat. Poměrně snadno prošel návrh, že se mají dodržovat úsporná opatření a má-li tedy nový tvor dostat o několik mozkových závitů více než ostatní zvířata, je tuto rozhazovačnost třeba vykompenzovat menším počtem nohou a méně výkonnými smysly. Ve všem ostatním byly zachovány v podstatě zvířecí parametry a mělo to tedy velkou naději projít hlasováním, byť někteří moudří živočichové namítali, že je příliš málo zdrojů, na nichž by se tento nový velký typ parazita uživil. Při konečném hlasování však moudrá sova neměla takovou váhu jako vůl a osel, kteří si již dlouho stěžovali, že mají v přírodě málo sobě rovných.
A tak mohl bůh vzít kus hlíny (byla-li to hlína, protože při takovém srocení zvěře jeden nikdy neví...), uplácat z ní nového tvora a dát ho do pece, aby byl tento pěkně vypečený.
Po vytvoření hardware pak došlo i na definitivní projednávání toho, co by měl nový tvor mimo základních funkcí ještě ovládat.
Debata byla bouřlivá. Někteří tvorové byli názoru, že živočišstvu chybí neformální vládce a tím by se mohl stát právě vytvářený prototyp. Jiní se naopak domnívali, že nelze moc nad zvířenou svěřit něčemu natolik neprověřenému a že by mělo jít spíše o primitivní formu života. Vládce tvorstva... primitiv... vládce tvorstva... primitiv... Pře nebrala dlouho konce, ale i zvíře se jednou unaví a stokrát nic umoří osla.
A tak před boha předstoupil kur domácí, neformální to tiskový mluvčí, jenž tuto svou funkci získal již dávno, neboť stejně vždycky všechno vyslepičil nebo vykdákal. Jenže znáte slepičí mozeček. Utkvěly v něm obě základní teze a splynuly v jednu. Bůh se tak dočkal tlumočeného názoru, že se má jednat o primitivního vládce tvorstva. Bohu se to sice nějak nezdálo, ale kdo je tu v obraze? To kur ví.
A tak bůh obdařil nového tvora světovládnými ambicemi a vesměs omezeným intelektem zároveň. Reprodukční schopností nepřímo úměrnou schopnosti své potomstvo uživit. Dvěma zdravýma rukama, ovšem zpravidla oběma levýma a dozadu otočenýma, s dlouhými nenechavými prsty. Tvora s velkokapacitním mozkem ideálním ke krnění. Tvora bez sosáku a přece tak schopného pít ostatním krev a nasávat. Tvora nepříbuzného a přece tak podobného tasemnici, která si žije tím blahobytněji, čím větší h... má její živitel.
Novému tvoru byl vdechnut život. Ale něco se nepovedlo. Jak už dnes ví leckdo. Jen bůh ještě dodnes ve své bezbřehé shovívavosti přivírá oči. Jinak už všichni ví, že tento projekt byl zřejmě chybou. Štěbetají si o tom už i vrabci na střeše, kvákají o tom všechny žáby. Už se čeká jen, až to ta slepice Nejvyššímu vyslepičí. Co? Že to tu lidstvo všechno pěkně... Kur ví...