Lekce z anatomie

19. 01. 2015 8:00:00
Člověk chodí k doktorovi většinou tehdy, je-li mu zle, a to proto, aby se mu udělalo lépe. Méně často pak dochází ke svému lékaři i tehdy, je-li mu dobře, aby mu bylo ještě lépe – tedy aby získal nějaké to užitečné potvrzení nebo třeba neoprávněnou, avšak žádoucí neschopenku. Ale že by člověk chodil k doktorům tehdy, kdy je mu dobře, a vracel se ve stavu nedobrém,...

Je to pro někoho možná překvapivé, ale i to lze. A byl jsem před drahnou řádkou let jedním z těch, komu se toto „poštěstilo“.
Bylo nás tehdy více. Nás, kteří jsme se odebírali do nemocnice, jsa veselí, mimo jiné i proto, že jsme se mohli „ulít“ z vyučování, abychom se posléze z těchto míst vraceli tu pobledlí, tu hrající ve tváři nejrozmanitějšími barvami, tu na vratkých nohou a tu se žaludkem až kdesi v krku, ne-li ještě výše.
Budou tomu už hnedle tři desítky let, co jsem stanul poblíž lékaře a prý hýřil všemi barvami duhy ve tváři. Jak říkali spolužáci, o kterých se vesměs dalo říci na oplátku totéž. Pochopitelně mám-li na mysli ty, kteří nepodlehli hned mezi dveřmi pokušení uprchnout a nezůstali v zájmu svého duševního zdraví a udržení snědeného ve svých útrobách preventivně venku. Dopadl jsem však tehdy paradoxně daleko lépe než jedna z mých kamarádek, budoucí MUDr, jež namísto hraní všemi barvami rovnou upadla do mdlob a do formalínu.
Ano, tušíte správně. Nebyli jsme u lékaře, k jakému našinec obvykle chodí. Ba byli jsme u lékaře, k jakému nikdo z našinců coby pacient nechodí. Protože už chodit nemůže. Byli jsme u lékaře, jaký si na nás teprve brousí zuby. Tedy na patologii.

pite.jpg

Byli jsme tehdy středoškoláky, jimž byla dána vcelku unikátní příležitost podívat se, co nás čeká a dost možná nemine. Abychom se přiučili něčemu z lidské anatomie in natura. A tak nás s výjimkou jednoho ze spolužáků, jenž vždy dával před výukou přednost cigaretám a jenž raději ani nevstoupil do budovy (přičemž je paradoxem, že nakonec skončil vlastním přičiněním na pitevním stole jako první z celého našeho ročníku), navlékli do plášťů a gumové obuvi, což bylo posledním okamžikem, kdy jsme ještě byli bujaří.
Protože pak bylo po srandě. To když na pitevnu přivezli babičku, při pohledu na niž se jen náš jediný spolužák ducha otrlého zmohl na rádoby vtipnou repliku „Toník po návštěvě na pitevně čtrnáct dní plakal a až poté přiznal, že to byla jeho babička“. Bylo to snad jedinkrát v životě, kdy mi ani trochu neudělal dobře pohled na obnažené opačné pohlaví.
V témže okamžiku naše řady prořídly. A prořídly ještě více poté, co doktor zabrousil do její dutiny břišní, a ještě více v okamžiku, kdy byla nebožce naříznuta a srolována kůže na hlavě a došlo na vyjmutí a vážení mozku. V tu chvíli již vážně zůstali jenom ti, kdo byli tímto výjevem natolik konsternováni, že se ani pohnout nemohli.
Jen pár nás vydrželo až do úplného konce a vyslechlo tak i telefonát lékařova asistenta s kýmsi. Asistenta, jenž sděloval, že doktor nemůže k telefonu, protože si právě dělá mozeček...
Mohu se pyšnit tím, že jsem byl mezi těmi, kdo vydrželi. Kdo neprchli, byť, jak zmíněno výše, hráli všemi barvami. Přežil jsem to.
Ale přesto doufám, že už se do těchto míst, tedy na pitevnu, nedostanu. Aspoň dokud budu živ.

Autor: Viktor Pondělík | pondělí 19.1.2015 8:00 | karma článku: 8.70 | přečteno: 577x

Další články blogera

Viktor Pondělík

Nebohá země česká

Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.

10.7.2022 v 23:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 | Diskuse

Viktor Pondělík

Skvělý nápad, páni europoslanci

O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?

11.6.2022 v 8:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Viktor Pondělík

Sliby u nás neberou konce

Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.

14.5.2022 v 15:31 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 | Diskuse

Viktor Pondělík

Nejsme zrůdy, bruselata

V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.

18.4.2022 v 16:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (3) - přírodní červená

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

28.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 12.81 | Přečteno: 119 | Diskuse

Zdenek Slanina

Problém co začal už Arrhenius: Kysličník uhličitý a doba ledová - a teď i sopečné aktivity

Už S. Arrhenius řešil vztah obsahu CO2 v atmosféře i k době ledové. Tehdy hlavně ukázal, že jeho navyšování v atmosféře povede k nárůstu její teploty. Nyní výzkumy z univerzity v Sydney ukazují na roli sopek v nástupu ochlazování.

26.3.2024 v 5:22 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 513 |

Martin Tuma

Berte Viagru, dokud si na to vzpomenete

Rozsáhlá studie odhalila významné snížení výskytu Alzheimerovi nemoci u pravidelkných uživatelů Viagry

25.3.2024 v 14:17 | Karma článku: 13.60 | Přečteno: 303 | Diskuse

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (2) - průmyslová žlutá

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními nebo umělými barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? (délka blogu 3 min.)

25.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 14.43 | Přečteno: 189 | Diskuse

Dana Tenzler

Barvy v kuchyni (1) - přírodní žlutá

Blíží se Velikonoce. Napadlo vás někdy, čím se vlastně barví velikonoční vajíčka? Jakými přírodními barvivy se dá jídlo barvit dnes a jak tomu bylo v minulosti? První díl seriálu o barvách.

21.3.2024 v 8:00 | Karma článku: 18.10 | Přečteno: 289 | Diskuse
Počet článků 1394 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1273

Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...