To lékaři byli vinni!

Kolem onoho panelového domu to v té chvíli žilo. Bylo tam shromážděno tolik čumilů, jako ještě nikdy. A nebylo vlastně ani divu, protože to, co se tu odehrálo, bylo v širokém okolí nevídanou atrakcí. Ještě nikdy tu k ničemu podobnému nedošlo – až dnes.

Srocení lidé se zájmem pozorovali, kterak policisté právě vyvádějí z budovy ženu v poutech. Ženu s udiveným výrazem ve tváři, vzpouzející se a zjevně nesmířenou s tím, že je s ní nakládáno tak, jak je s ní nakládáno.
Zatčená se s rukama spoutanýma za zády pokoušela strážcům veřejného pořádku vytrhnout, chvíli je prosila o slitování, aby je vzápětí pro změnu hlasitě osočovala z diskriminace jí, nevinné oběti policejní perzekuce.
Dovedli ji až ke kraji vozovky, kde ji naložili do policejního auta, a přitom minuli v těsné blízkosti ležící mrtvolu muže, ženina manžela. Obézního muže, který to měl už na první pohled za sebou. Protože byl roztříštěn napadrť dopadem na betonový chodník z výšky mnoha pater. A právě ona spoutaná žena byla obviněna z toho, že jej z balkónu ve vysokém podlaží shodila s úmyslem se jej zbavit, tedy že jej zavraždila.
A žena právě zmíněné vlastně ani nepopírala. Ochotně přiznávala, že to byla právě ona, kdo jej vylákal na balkón a kdo do něj strčil s úmyslem jej shodit a zbavit se ho. Ovšem jakkoliv skutek sama přiznávala, odmítala osočování z toho, že je vražedkyní. Protože to nebyl nápad z její hlavy. To jí doporučili jiní. Navedli ji k tomu ti, komu bezmezně věří spousta našinců a komu věřila i ona, tuto myšlenku jí vnutily osoby považované za společenskou elitu, za ty, kdo se těší snad nejlepší pověsti ze všech našinců a na které by měl člověk údajně vždy dát. Poradili jí to ti, kdo i v naší zemi nejednou rozhodují o životě a smrti, na nichž často záleží, jak dlouhým bude žití toho kterého člověka.
Ano, tento počin jí doporučovali lékaři. Nejeden z doktorů ji po dlouhý čas přesvědčoval, aby spáchala to, co spáchala. A ona se nakonec radám lékařů podvolila a učinila tak, jak jí tito nesčíslněkrát radili. Říkali jí to přece a měla to od nich nejednou i písemně, hezky černé na bílém. Mohla tudíž doložit, že to nebyl její zlovolný nápad; ovšem policistům to bylo k jejímu překvapení zcela fuk. Nic nedali na to, že svého obézního manžela svrhla z balkónu a on v důsledku toho pozbyl života pouze proto, že jí to poradili doktoři. Ti, kdo jediní mohli být podle jejího soudu případně obviněni. Protože to doktoři byli strůjci tohoto činu.
To doktoři jí přece vnutili svůj názor, že tak jako doposud už to dál nejde. A že musí…
… shodit přebytečná kila tělesného tuku.

Autor: Viktor Pondělík | pátek 27.3.2015 8:00 | karma článku: 13,66 | přečteno: 703x
  • Další články autora

Viktor Pondělík

Nebohá země česká

Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.

10.7.2022 v 23:13 | Karma: 0 | Přečteno: 67x | Diskuse| Ekonomika

Viktor Pondělík

Skvělý nápad, páni europoslanci

O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?

11.6.2022 v 8:20 | Karma: 0 | Přečteno: 45x | Diskuse| Politika

Viktor Pondělík

Sliby u nás neberou konce

Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.

14.5.2022 v 15:31 | Karma: 0 | Přečteno: 42x | Diskuse| Ekonomika

Viktor Pondělík

Nejsme zrůdy, bruselata

V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.

18.4.2022 v 16:09 | Karma: 0 | Přečteno: 10x | Diskuse| Společnost

Viktor Pondělík

Jací my Češi jsme?

Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.

21.3.2022 v 16:26 | Karma: 0 | Přečteno: 7x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce

19. dubna 2024  15:44

Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...

Nejdřív spor o Green Deal. Sliby politiků pak převrátila umělá inteligence

26. dubna 2024  5:42,  aktualizováno 

Tématu Green Dealu a jeho možné revize se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...

Velitelé jsou svině, moji rotu zničili. Ukrajinci hasí průlom v Donbasu

26. dubna 2024  14:54

Premium Zatímco Rusové rozšiřují průnik kolem strategicky položeného městečka Očeretyne, Ukrajinci řeší,...

USA a Čína musí být partnery, řekl Si. Blinken mu vyčetl podporu Ruska

26. dubna 2024  13:10,  aktualizováno  13:45

Ve vztazích mezi Čínou a Spojenými státy zůstává mnoho problémů. Musí ale být spíše partnery než...

KOMENTÁŘ: Byrokracie s vízy? Přitvrdíme. Jak Česko zařízlo studenty z ciziny

26. dubna 2024

Premium Nenápadná úřední klička zásadně zkomplikovala život zahraničních studentů v Česku. Stát ještě...

  • Počet článků 1394
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1296x
Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.

Seznam rubrik