Jsme hloupější než nejhloupější zvířata
Pak se však do jejich tradičního teritoria odkudsi přistěhovala liška a počala zajíce lovit. Pronásledovala je, honila, ba i zraňovala, zabíjela a živila se jimi.
A zajíci? Co myslíte? Vzdorovali tak, jak jenom vzdorovat dokázali. A zvěděv, že v tomto případě jen ten, kdo uteče, vyhraje, nakonec utekli. Někam, kde nemuseli žít ve věčném strachu z tohoto predátora. Protože kdo se naivně pokusil s liškou sžít, byl dříve či později nemilosrdně sežrán.
Ve stejném lese a jeho přilehlém okolí se to odjakživa hemžilo i drobným ptactvem. To ovšem jen do chvíle, než si ona místa zvolil za svůj nový domov orel. Nebo co že to vlastně bylo za dravého ptáka. Dravec počal drobné a v podstatě bezbranné ptactvo lovit a koho si umanul napadnout, ten si mohl být jist, že je s ním ámen. Celé populace ptactva padly orlu za oběť; prakticky každý ptáček zpěváček, který se pokusil v orlově teritoriu přežívat i nadále.
V nedalekém rybníce si odedávna spokojeně žili kapři. Bylo jich tam požehnaně a nic jim tam nescházelo. Ovšem pak tam kdosi mezi ně vypustil štiku a rázem bylo všemu jinak. Kaprům nastaly ještě krušnější časy než prve zmíněným zajícům či ptactvu, neboť byli tímto dravcem loveni též, ovšem bez možnosti rybník dobrovolně v nouzi nejvyšší opustit. Někteří kapři tak zoufale přežívali skryti v marastu na dně a ostatní prostě museli čekat jen na svůj neveselý konec.
A podobně výše jmenovaným dopadly i myši, když se k nim nastěhovala kočka, podobně dopadly včely, když se do blízkosti jejich úlů nastěhoval medu chtivý medvěd, totéž stihlo slepice nuceně dlící nedaleko domova kuny, drobné hlodavce v rejdišti zmijí,…
Prostě to dopadlo vždycky stejně. Jakmile se k některému živočišnému druhu přistěhoval zlovolný vetřelec, s nímž nebylo možno koexistovat, pokoušela se slabší zvířata o prosazení svých zájmů, ovšem marně. A tak nezbývalo než uprchnout, protože pro ně byl život na onom místě více nesnesitelný.
Protože každé z oněch slabších zvířat vědělo, že se svým přirozeným nepřítelem nemůže spokojeně žít. Že se od něj musí držet dál, a čím dále, tím lépe. Slabší tvorové prchali, dokud to šlo, a když už to nešlo, prostě podlehli. Byl s nimi ámen.
O nebezpečí a nutnosti se nějak vymanit vědělo každé normální zvíře. I ty hloupé slepice.
To jenom lidem to dosud nedochází. Tedy některým lidem, těm, kteří vesměs už žijí daleko a hlavně vysoko a je jim to tudíž fuk. A bohužel vlivným lidem.
Těm, kteří stále vymýšlejí jakési integrační programy pro takzvané „sociálně slabé“. Aby tito byli včleněni mezi slušné lidi. Ať to stojí, co to stojí.
A ti slabí, bezbranní „sociálně neslabí“? Ti jsou zkrátka jako zajíci či kapři. Z lokalit, kam jsou nepřizpůsobiví „integrováni“, zoufale prchají, seč jim finanční a jiné síly stačí, nebo nemaje východiska zkoušejí v bahně na dně přežít.
Některým se to daří, některým ne. Ovšem všeho do času. Na každého (z těch slušných) jednou dojde. Protože nelze prchat donekonečna. A rychle se množící predátoři si nedobrovolně, nuceně spoluintegrované slušné lidi jednou i v tom nejhorším marastu najdou a „sežerou je zaživa“.
Pokud lidstvo nedospěje k poznání, že jsou tu i lidští (po)tvorové, kteří do slušné společnosti vpuštěni být nemohou. Nejsou toho hodni. V zájmu slušných lidí. Jenže právě v tomto ohledu jsou dnešní o tomto rozhodující lidé bohužel daleko hloupější než i ta nejhloupější zvířata.
Viktor Pondělík
Nebohá země česká
Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.
Viktor Pondělík
Skvělý nápad, páni europoslanci
O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?
Viktor Pondělík
Sliby u nás neberou konce
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Viktor Pondělík
Nejsme zrůdy, bruselata
V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.
Viktor Pondělík
Jací my Češi jsme?
Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.
Viktor Pondělík
Kdo skutečně pomáhá Čechům?
Je známo, že se každý dluh musí splatit. Ovšem v Česku se na to náramně často zapomíná. Než se nám dluhy připomenou.
Viktor Pondělík
Kamarád omikron
Už dávno se nesnažím chápat, co se kolem nás nejednou děje a jaká opatření a z jakého důvodu se právě praktikují. Protože bych z toho měl hlavu jako škopek a stejně bych se nejspíš nedobral pochopení takové reality.
Viktor Pondělík
Nebozí letečtí dopravci!
Cestovatelskou branži a zejména létání postihuje v posledních vcelku mnoha měsících jedna rána za druhou. A dopravci stejně jako cestující aby si z toho zoufali.
Viktor Pondělík
Jak to skoulí s prezidentem?
Když se v Česku někdo nakazí koronavirem, musí povinně do karantény. Čtrnáct dní musí být izolován od cizích lidí a toto opatření musí být ukončeno až lékařem. Ví to všichni a mělo by to také platit pro všechny.
Viktor Pondělík
Čeští doktoři nemají co na práci?
Tak prý stoupají počty lidí nakažených koronavirem v České republice burcujícím tempem. A odstupující vláda, jakkoliv by měla myslet spíše na to, co budou její členové dělat dále, až opustí svá koryta, řeší to, co řeší.
Viktor Pondělík
Zaplatí vláda všechno všem?
Už nějakou dobu se mluví o tom, že se blíží citelné zdražení elektřiny. A vše nasvědčuje tomu, že se tak i stane.
Viktor Pondělík
Bude se znárodňovat?
Někteří z Čechů sice bydlí tak, jak si bydlet přejí, a mnozí bydlí aspoň tak, jak jim to jejich finanční poměry umožňují, ale jsou tu i ti, kteří prostě na žádné bydlení nedosáhnout.
Viktor Pondělík
Nebudou přece rozhodovat rozumně!
Tak nám naši poslanci definitivně rozhodli. Od nového roku, kdy už celá řada z nich nejspíše u koryta nebude a odpovědnost tak už ponesou jiní, se díky jejich rozhodnutí zvýší důchody.
Viktor Pondělík
Budou si Češi konečně rovnější?
S trochou nadsázky by se dalo říci, že se v české poslanecké sněmovně stalo před nemnoha dny něco nepředstavitelného. Prošel tam totiž návrh, který je nejen demokratický, ale i vysloveně rozumný.
Viktor Pondělík
Pomůžete mi někdo?
Ve svém bydlišti jsem si dlouho žil naprosto spokojeně. Jak skvělé místo k životu to jenom bylo! Jenže pak se do sousedního bytu nastěhoval nějaký mladý pár a rázem se vše změnilo.
Viktor Pondělík
Taky řešení
Paní si seděla ve vlaku vedle jakéhosi spolucestujícího a neměla důvod si na cokoliv stěžovat. Cesta ubíhala rychle a hladce a co si může člověk přát víc, že? Snad už vůbec nic.
Viktor Pondělík
Soudružská skleróza
Tak jsme tu měli před pár dny první máj. Den označovaný jako svátek pracujících a v našich končinách odedávna uzurpovaný komunisty, jimž se tento vždy hodil do krámu.
Viktor Pondělík
Ať žije očkování
Jak už jste určitě slyšeli, máme tu koronavirovou pandemii. Je to prý něco strašlivého, a tím jediným, co nám v této situaci pomůže, je jedině očkování. Jedině díky proočkovanosti národa se prý budeme moci vrátit k normálu.
Viktor Pondělík
Problém
Haló, miláčku! No, to jsem já. Promiň, že ještě nejsem doma, ale autobus, kterým jsem měla přijet, mi ujel před nosem. Další měl jet až za dlouho, tak jsem si řekla, že vyrazím domů stopem.
Viktor Pondělík
Když se voda káže a víno pije
Před několika dny mi přišel neobjednaný a nežádaný dopis od mé banky. Nechtěl jsem ho po ní, protože mi je vlastně naprosto zbytečný, a neměl jsem tak potřebu něco takového chtít.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1394
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1296x