Pan prezident to jistě myslel dobře
Prostě se psal jakýsi rok naší budoucnosti a byly tu další volby. Volby docela jiné než v onom již pozapomenutém roce 2014. Volby, po jejichž skončení si všechny volební komise, co jich v našich luzích a hájích bylo, zhluboka oddechly, jsa zbroceny potem. Protože se do volebních místností nahrnulo bezmála sto procent všech oprávněných voličů. Chyběli jen ti, co byli na smrtelném loži, zbohatlíci, kteří si to mohli dovolit, podvratné a flegmatické živly a zatvrzelí rebelanti. Protože ti zkrátka přijít nemohli či odmítli, jakkoliv to pro ně mělo neblahé následky. Snad s výjimkou těch prvně zmíněných, pokud poté stihli včas umřít.
Psal se onen budoucí rok, kdy konečně vstoupilo v platnost to, co pravil během voleb onoho památného roku 2014 tehdejší pan prezident, dej mu pánbůh lehkou becherovku, a co tento děl vlastně nejednou. A co se nakonec i ujalo, protože žijeme přece v Čechách, kde se realizuje kdejaký nesmysl a kde se ujme kdeco, co by normálnímu člověku snad ani nevytanulo na mysli.
Konečně nadešel čas, kdy se splnilo přání páně Zemanovo. A jistě nejen jeho, nýbrž i mnohých dalších, bez výjimky politiků. Protože nikoho jiného než tento druh lidí by to nenapadlo prosazovat. Konečně tu byl rok, kdy došlo v zemi české k prosazení volební povinnosti. Kdy se stalo skutečností Zemanovo památné rčení o tom, že „volič má právo si svobodně vybrat, tak by měl i povinně jít k volbám“.
A tak se do volebních místností nahrnuly davy těch, kdo byli nuceni chtít odvolit. Stály se nejednou dlouhé fronty a volební komise se nezastavily. Ne jako v roce 2014, kdy s volební účastí bezmála nepatrnou mohly lelkovat. Protože kdo normální by chtěl být perzekuován a nejspíše finančním způsobem postižen jen za to, že tam nešel, že?
A když se volební místnosti uzavřely, nebylo ještě snažení členů zmíněných komisí u konce. Protože nyní zákonitě došlo na počítání hlasů vhozených do uren. A bylo to tady.
Politici dosud jásali, že byla volební účast tak hojnou a jejich případné zvolení tudíž nezpochybnitelné. Protože když byli voleni tolika lidmi, nebylo nikoho, kdo by mohl tvrdit, že se dostali k moci jen proto, že se vyjma jejich skalních příznivců nikdo voleb nezúčastnil a oni tak byli zvoleni jen svými a jen proto, že se většina voličů nechtěla vyjádřit k jejich nesporným nekvalitám. Politici jásali, ale…
Členové volebních komisí nikoliv. Protože, jak jsem zmínil, začalo sčítání lístků vhozených do uren.
První obálka, první hlasovací lístek, první hlas pro jistou (lhostejno jakou) stranu. Druhá obálka…
Ve druhé obálce nebyl lístek žádný. Jakýsi nespokojenec s volební povinností sice přišel a nedobrovolně odvolil, ovšem za plentou hlasovací lístek jednoduše zmuchlal, strčil do kapsy a na odchodu někde hodil do popelnice. Nikoliv do urny.
Ve třetí obálce lístek byl, ovšem zjevně natruc nesprávně vyplněný a tudíž neplatný. Ve čtvrté byl lístek roztrhaný a neplatný též, v páté byl vložen notně neslušný vzkaz, v šesté kus zjevně použitého toaletního papíru, v sedmé…
Když sčítání hlasů skončilo, museli se jít členové komise pořádně umýt, protože to, co všechno se jim dostalo z obálek do rukou… Blééé!
V oné volební místnosti sečetli sto procent hlasů sta procent zúčastněných oprávněných voličů. Tisíce hlasovacích lístků.
Výsledek voleb? Uspěla jedna jediná strana, zvolená jedním jediným platným hlasovacím lístkem. Vše ostatní naházené do urny bylo natruc z nejrozmanitějších důvodů neplatné. Ovšem pořád to tu bylo ještě lepší než v sousední obci, kde se místní obyvatelstvo natruc rozhodlo, že když už musí jít volit, pak volit opravdu bude – a bezmála sto procent hlasů bylo odevzdáno místnímu primitivovi, jenž jen shodou okolností nebyl dosud prohlášen za nesvéprávného a jenž posléze zasedl coby jeden z reprezentantů českého národa v Senátu, ač byl podle jedné půlky národa k smíchu a podle druhé k pláči.
Ovšem co je politikům do toho, že? Hlavně že byli zvoleni transparentně a většinou svého lidu. Díky hlasovací povinnosti.
V čele našeho státu usedli kromě zmíněného primitiva a reprezentanta jedním hlasem zvolené strany ještě další povinně zvolení zástupci. Kariérista prosazený pouze hlasem svým a své manželky, absolvent VUMLu mající se svými devíti křížky na krku plné právo na svou senilitu, obecní metař, zástupce jisté menšiny s několika absolvovanými lety ve zvláštní škole, kriminálník, jenž se na politickém Olympu pouze skryl za imunitu,…
Buď vzdán hold nápadu povinné volební účasti!
Viktor Pondělík
Nebohá země česká
Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.
Viktor Pondělík
Skvělý nápad, páni europoslanci
O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?
Viktor Pondělík
Sliby u nás neberou konce
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Viktor Pondělík
Nejsme zrůdy, bruselata
V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.
Viktor Pondělík
Jací my Češi jsme?
Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.
Viktor Pondělík
Kdo skutečně pomáhá Čechům?
Je známo, že se každý dluh musí splatit. Ovšem v Česku se na to náramně často zapomíná. Než se nám dluhy připomenou.
Viktor Pondělík
Kamarád omikron
Už dávno se nesnažím chápat, co se kolem nás nejednou děje a jaká opatření a z jakého důvodu se právě praktikují. Protože bych z toho měl hlavu jako škopek a stejně bych se nejspíš nedobral pochopení takové reality.
Viktor Pondělík
Nebozí letečtí dopravci!
Cestovatelskou branži a zejména létání postihuje v posledních vcelku mnoha měsících jedna rána za druhou. A dopravci stejně jako cestující aby si z toho zoufali.
Viktor Pondělík
Jak to skoulí s prezidentem?
Když se v Česku někdo nakazí koronavirem, musí povinně do karantény. Čtrnáct dní musí být izolován od cizích lidí a toto opatření musí být ukončeno až lékařem. Ví to všichni a mělo by to také platit pro všechny.
Viktor Pondělík
Čeští doktoři nemají co na práci?
Tak prý stoupají počty lidí nakažených koronavirem v České republice burcujícím tempem. A odstupující vláda, jakkoliv by měla myslet spíše na to, co budou její členové dělat dále, až opustí svá koryta, řeší to, co řeší.
Viktor Pondělík
Zaplatí vláda všechno všem?
Už nějakou dobu se mluví o tom, že se blíží citelné zdražení elektřiny. A vše nasvědčuje tomu, že se tak i stane.
Viktor Pondělík
Bude se znárodňovat?
Někteří z Čechů sice bydlí tak, jak si bydlet přejí, a mnozí bydlí aspoň tak, jak jim to jejich finanční poměry umožňují, ale jsou tu i ti, kteří prostě na žádné bydlení nedosáhnout.
Viktor Pondělík
Nebudou přece rozhodovat rozumně!
Tak nám naši poslanci definitivně rozhodli. Od nového roku, kdy už celá řada z nich nejspíše u koryta nebude a odpovědnost tak už ponesou jiní, se díky jejich rozhodnutí zvýší důchody.
Viktor Pondělík
Budou si Češi konečně rovnější?
S trochou nadsázky by se dalo říci, že se v české poslanecké sněmovně stalo před nemnoha dny něco nepředstavitelného. Prošel tam totiž návrh, který je nejen demokratický, ale i vysloveně rozumný.
Viktor Pondělík
Pomůžete mi někdo?
Ve svém bydlišti jsem si dlouho žil naprosto spokojeně. Jak skvělé místo k životu to jenom bylo! Jenže pak se do sousedního bytu nastěhoval nějaký mladý pár a rázem se vše změnilo.
Viktor Pondělík
Taky řešení
Paní si seděla ve vlaku vedle jakéhosi spolucestujícího a neměla důvod si na cokoliv stěžovat. Cesta ubíhala rychle a hladce a co si může člověk přát víc, že? Snad už vůbec nic.
Viktor Pondělík
Soudružská skleróza
Tak jsme tu měli před pár dny první máj. Den označovaný jako svátek pracujících a v našich končinách odedávna uzurpovaný komunisty, jimž se tento vždy hodil do krámu.
Viktor Pondělík
Ať žije očkování
Jak už jste určitě slyšeli, máme tu koronavirovou pandemii. Je to prý něco strašlivého, a tím jediným, co nám v této situaci pomůže, je jedině očkování. Jedině díky proočkovanosti národa se prý budeme moci vrátit k normálu.
Viktor Pondělík
Problém
Haló, miláčku! No, to jsem já. Promiň, že ještě nejsem doma, ale autobus, kterým jsem měla přijet, mi ujel před nosem. Další měl jet až za dlouho, tak jsem si řekla, že vyrazím domů stopem.
Viktor Pondělík
Když se voda káže a víno pije
Před několika dny mi přišel neobjednaný a nežádaný dopis od mé banky. Nechtěl jsem ho po ní, protože mi je vlastně naprosto zbytečný, a neměl jsem tak potřebu něco takového chtít.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1394
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1296x