Obchodníci se sice často snaží vyvléci ze svých povinností a přehrát to na servisy (a servisy právě naopak), někdy se prodejce změní a nový majitel obchodu se vzpouzí převzít povinnosti svého předchůdce, ale člověk znalý má (mít) své jisté.
Reklamaci vždy uplatňuje u prodávajícího, jenž mu zboží prodal. Protože tento prodávající odpovídá za všechny odchylky od bezvadnosti tovaru a musí přijmout reklamaci v každé své prodejně se shodným sortimentem prodávaného zboží nebo může být reklamace v případě absence takových obchodních prostor směřována na sídlo nebo místo podnikání prodejce.
V případě záruční opravy je pak možno obracet se i na servisní pracoviště výrobce zboží, pokud je toto uvedeno v potvrzení o právech ze záruky a pokud je servis v místě prodávajícího nebo blíže k zákazníkovi než prodejna.
V obou případech musí být reklamace vyřízena rychle, nejpozději v zákonné třicetidenní lhůtě. V servisu se lze dožadovat pouze opravy vadného zboží, u prodejce pak i výměny, slevy či odstoupení od smlouvy s požadavkem na vrácení kupní ceny, případně i účelně vynaložených nákladů, které v souvislosti s reklamací vznikly.
V případě změny provozovatele obchodu pak za reklamaci zodpovídá osoba, jež je uvedena v kupním dokladu a již lze dohledat i po případném skončení s podnikáním ve veřejných rejstřících či na živnostenském úřadě.
Je to prostě zařízeno téměř dokonale. A tak je škoda, že je branže, v níž to překvapivě ani trochu neklape. Dostanete vytoužené v dokonalém balení, dosavadní majitelé či jiní dodavatelé vám však zásadně nevystaví účtenku, nedají razítko, nepotvrdí žádný záruční list. A pak se zdráhají vzít si svůj exemplář po odhalení skrytých nedostatků zpět, vyhýbají se odpovědnosti za uvedení do původního stavu, za odstranění škod. Nechtějí vzít onen kus zpět, nechtějí vracet peníze, jež člověk za tento kus vynaložil. Posílají člověka od čerta k ďáblu, přesněji řečeno někam. A člověk se pomoci nedovolá. Nikde.
Prostě jakmile se rozhodnete si ji či ho vzít, všechny předpisy o záruce selhávají. Jen málokterý tchán či tchýně jsou ochotni si vzít své ve svazek s vámi vstoupené potomky zase zpátky, natož vás ještě nějak odškodnit.
A proto na to myslete včas. Protože rozvod není ideální reklamací. Právě naopak.
Nedotaženost
Další články blogera
Viktor Pondělík
Nebohá země česká
Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.
Viktor Pondělík
Skvělý nápad, páni europoslanci
O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?
Viktor Pondělík
Sliby u nás neberou konce
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Viktor Pondělík
Nejsme zrůdy, bruselata
V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.
Další články z rubriky Poezie a próza
Václav Kunft
Velký pátek
Otevírání hor a vydávání pokladů nemá nic společného s křesťanským Velkým pátkem. Je to stará pohanská tradice spojená s příchodem jara. Mytologické téma je smrt a znovuzrození.
David Snítilý
... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy
„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.
Alena Bures
Recenze - Martina Boučková: Šílená babička
Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....
Miroslav Pavlíček
O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti
Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.
Iva Marková
Ženy
....................................................................................................
Počet článků 1394 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1273 |
Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.