Zaostáváme. Naštěstí…
Prostě jsem tu a tam jednu slíznul. Zaslouženě, jak jsem věděl tehdy a vím to i dnes. Protože když jsme vlezli někam, kam jsme vlézt neměli, když jsme chodili na cizí švestky a tropili jiná alotria, patřilo nám to.
Bylo to však ještě v „pravěku“, kdy k tomuto docházelo. Ještě v minulém století a tisíciletí. Za starých časů, kdy pořád ještě platilo, že „škoda rány, která padne vedle“. Nebo kdy „dostat na pamětnou“ mělo ještě zčásti svůj původní význam. Nebo kdy platilo tehdy novodobé rčení, že je jedna facka leckdy lepší než půlhodinové kázání na třídních schůzkách.
Ovšem čas běží a mnohé se mění. Co bylo kdysi naprosto běžným, stává se dnes neobvyklým a nejednou přímo zavrženíhodným. Protože se třeba stáváme „humanisty“, kteří se chtějí vymanit z éry „totáče“.
Jak jsem se nyní na internetu dočetl, patří naše země mezi posledních deset v Evropské unii, které dosud nezakázaly tělesné tresty dětí. Což by se dalo brát jako svým způsobem holé konstatování, kdyby z onoho sdělení nevykukovalo právě ono slůvko DOSUD. Protože díky tomuto je nasnadě, že nás má toto sdělení pranýřovat, že nás má zaškatulkovat mezi zaostalce a donutit k „pokroku“. Protože jiní už to mají, jenom my DOSUD ne.
Jiný kraj, jiný mrav. Každému co jeho jest. Když se to někomu někde líbí, proč mu nedat požehnání, že? Nechce-li některá země své děti nechat bít, nechť si to pro mě a za mě klidně zakáže. Když si to třeba Švédsko umanulo už před pětatřiceti lety, budiž mu přáno. Polsko, Německo, Rakousko a Maďarsko je následovaly a ani proti jejich gustu žádný dyšputát. Tentýž zákaz prý platí i v Rumunsku, Bulharsku, Chorvatsku a na Maltě, stejně jako jinde, v celkem dvaačtyřiceti zemích. A když to chtějí…
Budiž pak dopřáno sluchu i výboru OSN pro práva dítěte, který doporučoval zákaz bití a jiného fyzického týrání i naší zemi, stejně jako toto navrhoval i stejně zaměřený vládní výbor a stejně jako se o to víceméně pokouší jakási skupina poslanců a poslankyň spolu se zástupci ministerstev, kteří se zaměřují třeba na výši trestů pro pachatele či na zrychlení soudních řízení. Rozhodně netvrdím, že je jejich snažení nemístné, v žádném případě není zavrženíhodné. Protože děti by zcela jednoznačně týrány být neměly a pokud tomu tak je, musí bezesporu následovat patřičně tvrdý postih pro toho, kdo se této nekalé praktiky dopouští. Jenže…
Trestání těch, kdo týrají, podle mého názoru na místě jednoznačně je. Něco takového nelze tolerovat. Ovšem to je přece jenom něco poněkud jiného než zákaz tělesných trestů dětí. Protože ne každý tělesný trest je týráním. Jak mi třeba v tomtéž internetovém článku, z nějž čerpám, potvrzuje i psycholog Jeroným Klimeš, podle něhož jsou tělesné tresty prkotinou ve srovnání s jinými traumaty, jako je třeba znásilňování či porozvodové tahanice rodičů o potomky. V čemž se ale naši „humanisté“ tak jaksi příliš neangažují, aspoň ve srovnání se zakazováním trestů tělesných. Protože to prostě není tak vidět, hůř se to odhaluje a nepřináší to tudíž tolik politických bodů.
A tak bych to nepřeháněl. Ani tak, ani onak. Neschvaluji tělesné týrání dětí, přiměřené tělesné tresty však ano. Osobně jsem toho názoru, že je dost zákonů, jež chrání před násilím všechny našince, děti nevyjímaje, a stačí tyto dodržovat a za jejich porušení trestat.
Ale zakazovat plošně a totálně tělesné tresty dětí? S tím ať mi mocní, kteří o to usilují, políbí rozpolcenou část mého těla. Protože by mnozí z dnešních slušných lidí třeba dávno seděli za mřížemi, jsa vyvrheli nejhrubšího zrna, domnívajícími se, že smí všechno… kdyby je v dávném dětství někdo neplácl přes ruku či přes zadek a neřekl jim přitom něco jako „to se nedělá“. Avšak ti dostali na pamětnou a pamatují si to. Mne nevyjímaje. Na rozdíl od těch, kdo by dorostli s vědomím toho, že nad nimi bude nanejvýš někdo planě plkat, maje strach se jich dotknout. Což se snese. Což nebolí.
A jestli se někdo domnívá, že lze ve výchově vždy a všude vystačit toliko se slovy, měl by dostat na zadek. Dokud se to ještě smí. Dokud jsme „zaostalí“. Naštěstí…
Viktor Pondělík
Nebohá země česká
Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.
Viktor Pondělík
Skvělý nápad, páni europoslanci
O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?
Viktor Pondělík
Sliby u nás neberou konce
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Viktor Pondělík
Nejsme zrůdy, bruselata
V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.
Viktor Pondělík
Jací my Češi jsme?
Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.
Viktor Pondělík
Kdo skutečně pomáhá Čechům?
Je známo, že se každý dluh musí splatit. Ovšem v Česku se na to náramně často zapomíná. Než se nám dluhy připomenou.
Viktor Pondělík
Kamarád omikron
Už dávno se nesnažím chápat, co se kolem nás nejednou děje a jaká opatření a z jakého důvodu se právě praktikují. Protože bych z toho měl hlavu jako škopek a stejně bych se nejspíš nedobral pochopení takové reality.
Viktor Pondělík
Nebozí letečtí dopravci!
Cestovatelskou branži a zejména létání postihuje v posledních vcelku mnoha měsících jedna rána za druhou. A dopravci stejně jako cestující aby si z toho zoufali.
Viktor Pondělík
Jak to skoulí s prezidentem?
Když se v Česku někdo nakazí koronavirem, musí povinně do karantény. Čtrnáct dní musí být izolován od cizích lidí a toto opatření musí být ukončeno až lékařem. Ví to všichni a mělo by to také platit pro všechny.
Viktor Pondělík
Čeští doktoři nemají co na práci?
Tak prý stoupají počty lidí nakažených koronavirem v České republice burcujícím tempem. A odstupující vláda, jakkoliv by měla myslet spíše na to, co budou její členové dělat dále, až opustí svá koryta, řeší to, co řeší.
Viktor Pondělík
Zaplatí vláda všechno všem?
Už nějakou dobu se mluví o tom, že se blíží citelné zdražení elektřiny. A vše nasvědčuje tomu, že se tak i stane.
Viktor Pondělík
Bude se znárodňovat?
Někteří z Čechů sice bydlí tak, jak si bydlet přejí, a mnozí bydlí aspoň tak, jak jim to jejich finanční poměry umožňují, ale jsou tu i ti, kteří prostě na žádné bydlení nedosáhnout.
Viktor Pondělík
Nebudou přece rozhodovat rozumně!
Tak nám naši poslanci definitivně rozhodli. Od nového roku, kdy už celá řada z nich nejspíše u koryta nebude a odpovědnost tak už ponesou jiní, se díky jejich rozhodnutí zvýší důchody.
Viktor Pondělík
Budou si Češi konečně rovnější?
S trochou nadsázky by se dalo říci, že se v české poslanecké sněmovně stalo před nemnoha dny něco nepředstavitelného. Prošel tam totiž návrh, který je nejen demokratický, ale i vysloveně rozumný.
Viktor Pondělík
Pomůžete mi někdo?
Ve svém bydlišti jsem si dlouho žil naprosto spokojeně. Jak skvělé místo k životu to jenom bylo! Jenže pak se do sousedního bytu nastěhoval nějaký mladý pár a rázem se vše změnilo.
Viktor Pondělík
Taky řešení
Paní si seděla ve vlaku vedle jakéhosi spolucestujícího a neměla důvod si na cokoliv stěžovat. Cesta ubíhala rychle a hladce a co si může člověk přát víc, že? Snad už vůbec nic.
Viktor Pondělík
Soudružská skleróza
Tak jsme tu měli před pár dny první máj. Den označovaný jako svátek pracujících a v našich končinách odedávna uzurpovaný komunisty, jimž se tento vždy hodil do krámu.
Viktor Pondělík
Ať žije očkování
Jak už jste určitě slyšeli, máme tu koronavirovou pandemii. Je to prý něco strašlivého, a tím jediným, co nám v této situaci pomůže, je jedině očkování. Jedině díky proočkovanosti národa se prý budeme moci vrátit k normálu.
Viktor Pondělík
Problém
Haló, miláčku! No, to jsem já. Promiň, že ještě nejsem doma, ale autobus, kterým jsem měla přijet, mi ujel před nosem. Další měl jet až za dlouho, tak jsem si řekla, že vyrazím domů stopem.
Viktor Pondělík
Když se voda káže a víno pije
Před několika dny mi přišel neobjednaný a nežádaný dopis od mé banky. Nechtěl jsem ho po ní, protože mi je vlastně naprosto zbytečný, a neměl jsem tak potřebu něco takového chtít.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1394
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1296x