Byl jsem cool. Totiž…
Jenže ač mi to zpočátku dělalo dobře, postupně libý pocit z tohoto ochaboval. Protože to víte – léta běžela, mé lásky počaly umírat na sešlost věkem a já stále bytostněji vnímal, že těmi, kdo mne obletují, jsou již jenom paní sdílející se mnou domov důchodců. A ani z těchto mne neobletovaly všechny, neboť některé již byly nejen neobletováníschopné, ale přímo imobilní, a jiné mne sice svádět i začaly, ovšem vzápětí přičiněním Alzheimera či stařecké demence zapomínaly, kterýpak že to vlastně jsem a co že to po mně chtěly.
Jak říkám – přitažlivým jsem zůstal doposud, hlavně díky poměrně vysokému starobnímu důchodu, vkladní knížce a kvalitnímu umělému chrupu, ovšem přesto už to nebylo jako zamlada.
A na tom jsem se jednoho dne rozhodl něco změnit. Rozhodl jsem se stát přitažlivým nejen pro důchodkyně dost možná i mého věku, ale i pro děvčata mladá, tedy taková, jaká jsem balíval zamlada. Rozhodl jsem se, jak se prý říká, být cool, abych byl in.
Nebylo to věru snadné. A to již první krok, jenž znamenal svléci teplé jégrovky, hubertus, baťovky a ušanku a namísto toho se navléci do něčeho, v čem by mě hnal zamlada tatínek svinským krokem s bejkovcem v ruce a čím bych za svých mladých let znemožnil sebe i svou rodinu po celé vesnici na léta dopředu. Těsné džíny byly notně nepohodlné, umělé tričko s cizojazyčným nápisem nehřálo, v botaskách mi mrzly prsty u nohou a kšilt čepice posunutý na stranu ještě zhoršil můj už i tak nevalný sluch přikrytím naslouchadla. A k tomu to stálo tolik peněz, že jsem se musel smířit s několikaměsíčním živořením toliko o erární stravě a vodě.
Ale navzdory všemu mi bylo dobře na duchu. Protože konečně jsem byl borec, který drží krok s dobou. Byl jsem natolik podobný naší mládeži, že jedna z mých sousedek z domova důchodců při pohledu na mne omdlela, druhá si se znechucením odplivla a třetí uvažovala, nemá-li požádat vrchní pečovatelku, aby mi zjednala urychlený odvoz do Bohnic.
I vyrazil jsem do ulic mezi omladinu. Byl jsem frajer a nejedno děvče to i ocenilo. Vskutku jsem vzbuzoval zájem, byť nejen u mladých děvčat, ale u všech. Ale ostatní mne nezajímali – jen ta mladá krásná děvčata.
Třeba ty dvě kočky stojící právě před budovou střední zdravotnické školy, jež na mě vskutku hleděly se zájmem a jako u vytržení si cosi špitaly. Tedy říkaly si to hlasitě, ale to víte, ten můj sluch… Významně se na mě chichotaly a já se cítil jako lev salonů. A přistoupil jsem k nim, jakmile jsem zaslechl jejich poznámku, že jsem cool.
Což jsem bral jako výzvu k akci. Protože když jsem podle nich cool…
Ovšem… ach ty moje nedoslýchavé uši! Proč jenom já si s nimi zkusil něco začít?
Protože když jsem přišel blíž, už jsem slyšel lépe. A rázem jsem nebyl cool, ale…
Vůl.
Viktor Pondělík
Nebohá země česká
Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.
Viktor Pondělík
Skvělý nápad, páni europoslanci
O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?
Viktor Pondělík
Sliby u nás neberou konce
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Viktor Pondělík
Nejsme zrůdy, bruselata
V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.
Viktor Pondělík
Jací my Češi jsme?
Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.
Viktor Pondělík
Kdo skutečně pomáhá Čechům?
Je známo, že se každý dluh musí splatit. Ovšem v Česku se na to náramně často zapomíná. Než se nám dluhy připomenou.
Viktor Pondělík
Kamarád omikron
Už dávno se nesnažím chápat, co se kolem nás nejednou děje a jaká opatření a z jakého důvodu se právě praktikují. Protože bych z toho měl hlavu jako škopek a stejně bych se nejspíš nedobral pochopení takové reality.
Viktor Pondělík
Nebozí letečtí dopravci!
Cestovatelskou branži a zejména létání postihuje v posledních vcelku mnoha měsících jedna rána za druhou. A dopravci stejně jako cestující aby si z toho zoufali.
Viktor Pondělík
Jak to skoulí s prezidentem?
Když se v Česku někdo nakazí koronavirem, musí povinně do karantény. Čtrnáct dní musí být izolován od cizích lidí a toto opatření musí být ukončeno až lékařem. Ví to všichni a mělo by to také platit pro všechny.
Viktor Pondělík
Čeští doktoři nemají co na práci?
Tak prý stoupají počty lidí nakažených koronavirem v České republice burcujícím tempem. A odstupující vláda, jakkoliv by měla myslet spíše na to, co budou její členové dělat dále, až opustí svá koryta, řeší to, co řeší.
Viktor Pondělík
Zaplatí vláda všechno všem?
Už nějakou dobu se mluví o tom, že se blíží citelné zdražení elektřiny. A vše nasvědčuje tomu, že se tak i stane.
Viktor Pondělík
Bude se znárodňovat?
Někteří z Čechů sice bydlí tak, jak si bydlet přejí, a mnozí bydlí aspoň tak, jak jim to jejich finanční poměry umožňují, ale jsou tu i ti, kteří prostě na žádné bydlení nedosáhnout.
Viktor Pondělík
Nebudou přece rozhodovat rozumně!
Tak nám naši poslanci definitivně rozhodli. Od nového roku, kdy už celá řada z nich nejspíše u koryta nebude a odpovědnost tak už ponesou jiní, se díky jejich rozhodnutí zvýší důchody.
Viktor Pondělík
Budou si Češi konečně rovnější?
S trochou nadsázky by se dalo říci, že se v české poslanecké sněmovně stalo před nemnoha dny něco nepředstavitelného. Prošel tam totiž návrh, který je nejen demokratický, ale i vysloveně rozumný.
Viktor Pondělík
Pomůžete mi někdo?
Ve svém bydlišti jsem si dlouho žil naprosto spokojeně. Jak skvělé místo k životu to jenom bylo! Jenže pak se do sousedního bytu nastěhoval nějaký mladý pár a rázem se vše změnilo.
Viktor Pondělík
Taky řešení
Paní si seděla ve vlaku vedle jakéhosi spolucestujícího a neměla důvod si na cokoliv stěžovat. Cesta ubíhala rychle a hladce a co si může člověk přát víc, že? Snad už vůbec nic.
Viktor Pondělík
Soudružská skleróza
Tak jsme tu měli před pár dny první máj. Den označovaný jako svátek pracujících a v našich končinách odedávna uzurpovaný komunisty, jimž se tento vždy hodil do krámu.
Viktor Pondělík
Ať žije očkování
Jak už jste určitě slyšeli, máme tu koronavirovou pandemii. Je to prý něco strašlivého, a tím jediným, co nám v této situaci pomůže, je jedině očkování. Jedině díky proočkovanosti národa se prý budeme moci vrátit k normálu.
Viktor Pondělík
Problém
Haló, miláčku! No, to jsem já. Promiň, že ještě nejsem doma, ale autobus, kterým jsem měla přijet, mi ujel před nosem. Další měl jet až za dlouho, tak jsem si řekla, že vyrazím domů stopem.
Viktor Pondělík
Když se voda káže a víno pije
Před několika dny mi přišel neobjednaný a nežádaný dopis od mé banky. Nechtěl jsem ho po ní, protože mi je vlastně naprosto zbytečný, a neměl jsem tak potřebu něco takového chtít.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1394
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1296x