Vážený pane, bůůů!

Jsem slušně vychovaný člověk. A slušně vychovaný člověk ví, že by měl nejprve pozdravit. A protože je pozdravů celá řada a ne každý se hodí k té které příležitosti, musím volit ten pravý, nechci-li se dopustit nějakého faux pas. A proto jsem pozdravil hned v titulku a proto jsem užil pozdrav, jenž se mi jeví být tím snad nejlépe odpovídajícím oslovenému. Tedy bůůů.

Protože pán, jehož jsem pozdravil, si (nejen nyní) právě tento a nejiný pozdrav nejspíše plně zasluhuje. Protože pocházím z venkova a tudíž vím, co se z pastvin ozývá. A jak tedy pozdravit… pana Okamuru. Zejména při pohledu na jeho poslední nápad, jenž se nyní zároveň zoufale snaží vyžehlit alespoň na Facebooku. Že to nemyslel tak, jak to v médiích vyznělo… Což je ale jedno, protože i jeho opravená verze si, myslím, vcelku právem zasluhuje, abych ho oslovoval „bůůů“.

Protože ono je to hezké, že navrhuje, aby rodiče s více dětmi byli v důchodu zvýhodněni. Je ještě hezčí to, že se dodatečně snaží lidem namluvit, že by se to samozřejmě nemělo týkat všech těchto, nýbrž jenom těch, kdo zároveň vychovají ze svého potomstva řádné občany, kdo nemají kopu dětí jako pouhopouhý zdroj bezpracné obživy. A ještě lépe vypadá fakt, že by, jak facebookově prezentuje, chtěl i z těchto podporovat pouze ty, kteří rovněž přiložili v produktivním věku ruku k dílu.

Jenže fakt zůstává zkrátka faktem a omáčka, jež má zamaskovat to cosi nechutné v ní, ne vždy supluje kvalitu. Prostě hloupost zůstane hloupostí, byť by byla oděna v sebeskvostnější háv. „Dej svini zlatohlav, přece sviní zůstane,“ pravil jeden z našich klasiků již dávno a snad mne tudíž nikdo neosočí z toho, že bych chtěl zmiňovaného urazit nevhodně volenými slovy.

Prostě skutečnost z oné dodatečné omáčky stále vyplouvá na povrch. A ani trochu se mi nelíbí, jakkoliv nepatřím ani do jedné ze skupin, jež by měly podle názoru pana Okamury utrpět. Nejsem ani bezdětný, ani homosexuál.

Protože vážně nechápu, proč pan Okamura vytýká homosexuálním párům, že chtějí brát důchod, byť se přičiněním matky přírody nepostarali o zplození budoucího pokolení, jež jim má na penze vydělávat. Že je proti rodinám tvořeným homosexuály, to je věc jeho stejně jako každého člověka. Mohou se mu líbit a nemusí. Ovšem zcela přitom opomíjí jeden naprosto nezanedbatelný fakt – že i tito lidé pracují, vytvářejí hodnoty a odvádějí patřičnou část svých příjmů, z nichž se platí důchody penzistů stávajících. A je tedy zcela amorálním byť i jen naznačovat, že oni někoho volky nevolky živí a jednou jim bude toto právo odepřeno, a to jenom proto, že jsou od přírody nenapravitelně jiní. A že se homosexuální svazky plošně neodsuzují, ba že nám je panem Okamurou blíže nespecifikovaná média a část politiků a aktivistů prezentuje jako možnou „normální rodinu“, co na tom? Jako je většinová společnost nepřinutí hupnout na pohlaví opačné, nás heterosexuály nepřiměje nějaké médium, abychom „zteplali“. A navíc pan Okamura zapomněl, že jsou u nás i homosexuální páry, jež děti vychovávají.

Původně zveřejněná informace, že prý by pan Okamura nedopřál penzi ani jiným bezdětným lidem, byla tímto odmítnuta jako nepravdivá; a protože jsem u toho osobně nebyl, nevím, nakolik se tato zakládala na pravdě. Ale vím, že ať tak či onak, i zde panu Okamurovi zůstal kus vcelku žluklého másla na hlavě. Protože prý – a to již nejen nepopírá, ale výslovně uvádí – chce v důchodu zvýhodnit ty, kdo se zaopatřili více dětmi. Což by podle jeho názoru mělo vypadat správně a ve správnost čehož snad někdo i uvěří. Jakkoliv i toto je přinejmenším zčásti notně neférový blud.

Protože zvýhodní-li se rodiče s více dětmi ve stáří, znamená to i pravý opak – znevýhodní se ti, kdo si nenadělali dětí jako smetí. Což by se v některých případech dalo i brát, jenže… Kolik je jenom u nás nedobrovolně bezdětných párů? Těch, kteří by chtěli, ale prostě to nejde a nejednou nikdy nepůjde. I oni přece po dobu svého pracovního působení živí své starší spoluobčany stejně jako jim podobní s dětmi… a pak by měli utřít hubu. Dost je určitě i těch, kdo nemají hodně dětí, protože třou bídu s nouzí a rozumně usoudili, že by je nedokázali zaopatřit. Jsou tu i takoví, kteří děti nemají prostě proto, že je s nimi nikdo mít nechce; což sice zní nehezky, ale je to prostě tak. A jsou i tací, kdo by děti mohli mít, ovšem třeba z důvodu dědičných chorob si je raději nepořídí, aby neplodili ty, pro něž bude víceméně trestem žít. Nebo tací, kdo děti měli, ale tyto jim z nejrůznějších důvodů umřely, což se také stává. A dozajista by se i jiné „nevinné oběti“ nápadů páně Okamury našly.

A poslední líbivý nápad pana Okamury se mi též jaksi nezdá. Ten, který už tu také zazněl. Že by si měli polepšit jen ti mnohodětní, kdo vychovali slušné, zákona dbalé potomstvo, kdo zároveň pracovali. Protože co ti, kterým se děti navzdory jejich snaze „nevyvedou“? Kolikrát jen jsou špatná parta, alkohol, drogy a jiné vlivy silnější než ti sebelepší rodiče! A kolik je těch, koho právě kvůli mnoha dětem nikdo nenechá přiložit ruku k dílu, kdo neseženou práci! A to už ani nemluvím o tom, že by o tomto měl někdo rozhodovat; kdo je rodič dobrý a kdo nikoliv. Úředník se štemplem, jak jinak!

A tak prostě nápad pana Okamury neberu. Jakkoliv se snaží vypadat líbivým, tímto není. Protože děti jsou předpokladem pro důchody, děti jsou jedním z nezbytných faktorů, jednou ze zásluh. Ale jen jednou z vícera. A tak nadále zastávám názor, že by někdo neměl utrpět jen proto, že nemá hojné potomstvo. I nadále se domnívám, že by mělo být přáno i těm, kdo „jenom“ pracovali a vydělávali za produktivního věku na jiné. Protože bez těch by pomřeli hlady i dnešní důchodci, ty nejpromiskuitnější nevyjímaje.

Čímž jsem u konce. A na rozloučenou slušný člověk osloveného též pozdraví. Vzhledem k tématu bude asi nejadekvátnějším stejný pozdrav jako v úvodu.

Bůůů!