Konečně mohu nějakému ministrovi upřímně zatleskat

Už dlouho se mi nestalo, aby mne nějaký ministr potěšil. Toho mého nevyjímaje. Protože učinil-li některý z ministrů snad něco dobrého, dříve či později, spíše však dříve, to vykompenzoval něčím nekalým, co mne přimělo od potlesku upustit. Nyní však konečně zřím případ, jenž mne vybízí k potlesku. Nebo alespoň k náznaku uznání. Protože jít „proti všem“, to už si žádá pořádný kus odvahy, a jít „proti některým“, to už se nejednou jeví být div ne svým způsobem sebevraždou. A našel se ministr, jenž jde, ač neextremista, právě tímto směrem. Tedy zdánlivě „proti všem“, kdo se námi zaobírají zpoza hranic, a „proti některým“, s nimiž máme tu čest nebo „tu čest“ žít.

Udatný ministr školství Marcel Chládek prostě sebral odvahu, jež byla v minulosti a je i dnes u jemu podobných a nejen těch vzácností, ne-li nereálností. Sebral odvahu a řekl, a to nahlas, že Amnesty International nemá pravdu, že v našem školství rasismus není.

Reagoval tak na závěry zprávy Amnesty International, která mluví o každodenní diskriminaci Romů v českých školách. Amnesty International stejně jako mnozí další rádobyhumanisté, především ti zahraniční, kteří se často ani neobtěžují zjistit nějaká ta průkazná fakta a opřít se o ně, zveřejnila ve čtvrtek, že diskriminace Romů v českém vzdělávacím systému přetrvává. A mimo tradičního a mnou již dříve na základě platných zákonů vyvráceného obvinění z automatického zařazování vysokého podílu romských žáků do základních škol praktických (http://pondelik.blog.idnes.cz/c/439122/Uz-me-ti-politici-vazne-kakaji.html), běžně doposud jako zvláštní školy zvaných, přišla i s tím, že se Romové potýkají s diskriminací také v hlavním vzdělávacím proudu, tedy že je jim ubližováno i v případech, kdy si již „vybojují“ právo chodit na normální základku. Že prý u nás vznikají segregované romské školy a na kvalitnějších výběrových školách bývají Romové šikanováni, jsa ve výrazné menšině. K čemuž bych dodal, že výběrové školy by snad měly sloužit k tomu, aby se vybrali ti nejlepší ze žáků bez ohledu na rasu a nikoliv podle nějakých etnických kvót; ale o můj názor tu nyní nejde.

Amnesty International tvrdí, že provedla jakýsi kvalitativní průzkum v Brně, Českých Budějovicích, Ostravě a Děčíně, její „výzkumníci“ hovořili s desítkami romských dětí a jejich rodičů, ale i s řediteli a učiteli, a dospěli právě k tomuto. K čemuž bych se já osobně zeptal, proč navštívili právě tato města a ne dejme tomu Český Krumlov, ale o mne tu nyní nejde a proto se neptám.

Nejde tu totiž o mne. Jde tu o našeho ministra a zmíněné „humanisty“. „Humanisty“, jež pan ministr vzápětí „utřel“. Sice je neposlal do nelibozvučných částí těla, jak by to učinil leckdo z nás, ale coby státník zachoval dekórum a pádně slavné Amnesty International odpověděl. Byť přece jenom tak, aby si tuto tak docela nerozhněval.

Pan ministr Chládek nahlas v médiích této organizaci připomněl cosi hodně zásadního. A sice to, že se zmíněná zpráva Amnesty International nezakládá na pravdě. Že naši Romové nejsou diskriminováni, nýbrž že si její pracovnice vybájila, že jedna z ostravských základních škol má svůj vzdělávací program nastaven tak, že neodpovídá rámcovému programu pro základní vzdělávání a děti v ní tak nemají šanci získat znalosti srovnatelné s jinými základními školami. Jedna jediná škola… a aby toho nebylo málo, „zapomněla se dotyčná pracovnice svým chlebodárcům zmínit“, že tuto její domněnku šetření školní inspekce nepotvrdilo. Ovšem toto už se asi Amnesty International nehodilo do krámu. Ona přece potřebovala „oběti“, aby se měla koho zastat.

Pan ministr prostě veřejně prohlásil, že české školství není nastaveno tak, aby diskriminovalo, a případné porušování práv na rovný přístup ke vzdělání je tak eventuálním selháním jednotlivců, na něž si postižení mohou stěžovat už zmíněné České školní inspekci, jež je kompetentní k prošetření takových jevů.

Současná vláda se podle ministra školství snaží o začlenění sociálně znevýhodněných dětí, tedy i takových Romů, do běžných škol, a zlepšování stavu věcí zaregistrovala a oceňuje už i Evropská unie. Ovšem pro některé organizace je podle Chládka diskriminace byznys a když se tím někdo živí…

Což ovšem nic nemění na tom, že podle slov ministra Chládka byla zpráva Amnesty International postavena na špatných údajích. A tak tento náš politik hodlá o tomto informovat generálního tajemníka Amnesty International a zvažuje i další kroky, například stížnost.

A uznejte sami: už jste někdy slyšeli o některém našem ministrovi, který by při pomluvách o rasové diskriminaci nesrazil podpatky? Který by se ozval? A dokonce uvažoval o stížnosti na pomlouvače, kteří jsou rozhodně nezanedbatelným soupeřem?

Těžko, že? Já alespoň takového ministra nepamatuji. Na rozdíl od dlouhé řady těch právě opačných.

A tak panu ministru Chládkovi v tomto případě tleskám a provolávám slávu. A vyjadřuji touhu, aby se v řadách našich mocných objevilo takových odvážlivců jako on více. A pranic mu nebudu vyčítat, neomezí-li se jenom na formální stížnost a pošle celou slavnou Amnesty International a jí podobné s takovýmito pomluvami do…

Do míst, kde záda ztrácejí své slušné jméno.