Někteří z nás stráví dovolenou ve svém bydlišti, jiní nanejvýš na své chatě nebo chalupě. Dvacet procent z nás pobude v nějaké jiné tuzemské destinaci. A jenom každý sedmý vyrazí o dovolené někam do zahraničí.
Někdo z našinců pobude doma proto, že se tak rozhodl z vlastní vůle, jiný proto, že na zahraniční dovolenou prostě a jednoduše nemá peníze.
A tak jsme na tom prý jako většina postkomunistických zemí, v nichž si lidé počínají obdobně, pouze z různých pohnutek. Z našinců se mnozí prostě už nechtějí vláčet za odpočinkem světa kraj a mnozí také nechtějí rozhazovat peníze. Čtvrtina z nás hodlá utratit za dovolenou stejné peníze jako loni, pětina ještě méně; a jen čtyři procenta z nás jsou připravena utratit více.
Mohlo by se to zdát být smutným. Že už se navzdory otevřeným hranicím zase plácáme doma a ani o dovolené si nedopřejeme onen luxus pobytu v cizích zemích. Že už zase nepoznáváme svět, uzavíráme se sami do sebe; a až příliš často je na vině tomuto nedostatek financí. Člověk by mohl přímo podlehnout myšlence, že „to jsme to dopracovali“.
A je to vlastně pravda. Ovšem pravda, jež není zase až tak hrozná. Spíše právě naopak. Jak zmiňuje právě i tento výzkum.
Výzkum, jenž přinesl i potěšující zprávu. A sice že naši „chudáci“ často raději zůstanou i o dovolené doma, než aby si na tuto půjčili peníze. Pouze dvě procenta našinců si totiž chtějí půjčit od bank či nebankovních společností na zaplacení dovolené. Jen každý padesátý z nás je ve své podstatě hlupák, jenž se zadlužuje a možná riskuje budoucnost jen kvůli plezíru jménem dovolená. Jen každý padesátý z nás hodlá jet na tak drahou dovolenou, že si na ni nevydělá, že si musí půjčit.
Devětačtyřicet z padesáti našinců se kvůli byť i super dovolené nezadluží. A to je dobrá zpráva. Vcelku potěšující informace o tom, že snad nakonec přece jenom dostáváme rozum.
Snad už si konečně uvědomujeme dávnou moudrost, že chudoba cti netratí. Na rozdíl od těch, kdo kvůli své duté hlavě končívají s více než holým zadkem.