Tam nohama vzhůru 3.
V pobočce First National Bank ve vzdálenějším obchodním centru mi přítomné úřednice unisono čtvrt hodiny mermomocí tvrdily, že stát, z nějž jsem před pár dny přiletěl, neexistuje. Není na seznamu všech států světa. Ovšem vytrvaly, neboť jim zřejmě vrtalo hlavou, jak mě mohli tamní úředníci ministerstva vnitra na letišti v Johannesburgu opakovaně pustit do a ze země s pasem neexistujícího státu, o čemž svědčila razítka imigrační kontroly. A poslední úřednice, zřejmě ta s nejbujnější fantazií, to nakonec rozlouskla. Že… hele, tady… co kdybych byl z téhle České republiky a nikoliv z nějakého toho pochybného „neexistujícího“ Evropského unionistska? No vážně, nekecám! Jak jenom se mi ulevilo, že zřejmě krátce po mém odjezdu nepřijali naši politici dobrovolně tolik uprchlíků, že u nás byl vyhlášen Syrsko-etiopský federativní islámský stát! Zatím…
Změnila se také – jak mě už před pár lety strašil svou vizí Brendan, tam usazený Ir – bezpečnostní situace. Rosie mi večer ukázala, kde všude má modřiny, poté, co ji přepadli ve městě, když si šla vybrat peníze. Že prý už se v centru města nedá vůbec pohybovat, jak je to tam o ústa; nejen pro nás bílé cizince, synonymum to pro bohaté lidi, ale i pro místní černé. Brendan tenkrát říkal, že do dvaceti let pohltí East London zločinnost a on asi bude muset odejít do svého druhého domu v Port Elizabeth.
Ještě že aspoň tady, v mé čtvrti, ještě zůstalo bezpečno. Protože být tu jednou praštěný mi před pěti lety bohatě stačilo. A mít po těle modřiny jako Rosie, to by sem se mnou určitě už nikdo nikdy neletěl, ani kdyby náhodou jinak letět chtěl. O dohadování se s VZP o proplacení léčebných výloh pak ani nemluvě…
Wuyokazi, což, nakolik je mi známo, není dcera otce Wuyokroka a nemá ani sestry Wuyotetu a Wuyolibuši, ale dělá tu pokojskou a jako tradičně zaskakovala za moji krátkého víkendového volna si užívající Růženku, změnila ve srovnání s předchozími lety image a nechala se ostříhat „na melounek“. Takže jsem tu našel spřízněnou duši“, pouze s tím rozdílem, že ona měla přece jenom víc nahoře a já dole. Mluvím samozřejmě o vlasech; o čem jiném, že? Dřív bývala hezčí, byť asi musela trávit hodně času pro změnu žehlením a tužením účesu, aby se jí nekudrnatil.
Abych si konečně odpustil to věčné remcání, že je místní řeka Quenera taková jaksi „nedodělaná“, neboť, jak je mým čtenářům známo již z dřívějška, teče, teče, teče a najednou kus od moře náhle končí u písečné pláže a šmytec, zřejmě odhrnuli nějaký ten písek nebo jí trochu zvedli mandle, totiž hladinu, takže teď už aspoň trochu až do moře ústila. I když ne moc; byl to nadále onen malý veletok nebo velký malotok, který končil tam co vždycky, a z něj vedl dál skoro jenom potůček, kde bylo vody akorát tak pro vodní ptactvo s krátkýma nohama. A taky byla o dost teplejší než její konečník, tedy ten, v němž končila, tedy Indický oceán; nevím zda proto, že tekla ze severu, tedy směrem od Evropy s momentálně tam panujícími tropy k nám u Jižního pólu, ale to spíš ne, protože pramenila coby čůrek kousek nad městem a až při průtoku East Londonem se měnila v obstojný vodní tok. Takže už neremcám, že je Quenera líná dotéct až do moře.
Na jeden z úseků pláže mezi Nahoonem a Quenerou, tedy té ke mně nejblíž, pak také navezli nějaké to kamení. Nevím; možná si nějaký obr stěžoval, že je tam písek a zase písek a on nemá čím házet žabky. Nebo si někdo minule všiml, jak tam kradu oblázek pro kolegyni, a iniciativně navezl v rámci služeb obyvatelstvu další a větší, aby se dostalo na všechny a abych nemusel paběrkovat jen takové malé kamínky, jaké tu byly doposud, ale mohl si odvézt i velký buližník.
A když už jsem u té pláže: možná se poučili u Evropské unie, možná na tu ptákovinu přišli kreativně sami, ale zkrátka namísto jedné cedule u na pláž vedoucí stezky porostem tu kolem křoví v těsné blízkosti vedle sebe umístili hned několik cedulí dalších a rovněž zapovídajících lezení do této chráněné buše a jiné nevhodné počínání si, jako je rozdělávání ohňů, kempování a nasávání na pláži, potažmo jakékoliv nepořádkování. Což se podle autorů oněch tabulí týkalo nejen lidí, ale i psů. Takže pustíte-li tam někdy svého psa, řekněte mu, ať se nejdříve naučí anglicky, ať to přečte a pak si udělá táborák někde jinde…
Z televize jsem hned první den zvěděl poněkud „znepokojující“ novinky. Jihoafrický prezident se právě skamarádil s Putinem kvůli jádru a zdejší komunisté se začínali paktovat s komunisty kubánskými. Nezbývá mi než doufat, že se to v budoucnu mne, eurounijního ekonomického sankcionisty vůči Rusku, drobného imperialisty a NATisty nedotkne a že mi tam na stará kolena nezakážou vstup. Kéž bych tak aspoň měl „alibi“ v podobě Temelína! Ale i ten musel najust postavit namísto Rusů Westinghouse…
Pokračování zítra
Viktor Pondělík
Nebohá země česká
Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.
Viktor Pondělík
Skvělý nápad, páni europoslanci
O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?
Viktor Pondělík
Sliby u nás neberou konce
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Viktor Pondělík
Nejsme zrůdy, bruselata
V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.
Viktor Pondělík
Jací my Češi jsme?
Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.
Viktor Pondělík
Kdo skutečně pomáhá Čechům?
Je známo, že se každý dluh musí splatit. Ovšem v Česku se na to náramně často zapomíná. Než se nám dluhy připomenou.
Viktor Pondělík
Kamarád omikron
Už dávno se nesnažím chápat, co se kolem nás nejednou děje a jaká opatření a z jakého důvodu se právě praktikují. Protože bych z toho měl hlavu jako škopek a stejně bych se nejspíš nedobral pochopení takové reality.
Viktor Pondělík
Nebozí letečtí dopravci!
Cestovatelskou branži a zejména létání postihuje v posledních vcelku mnoha měsících jedna rána za druhou. A dopravci stejně jako cestující aby si z toho zoufali.
Viktor Pondělík
Jak to skoulí s prezidentem?
Když se v Česku někdo nakazí koronavirem, musí povinně do karantény. Čtrnáct dní musí být izolován od cizích lidí a toto opatření musí být ukončeno až lékařem. Ví to všichni a mělo by to také platit pro všechny.
Viktor Pondělík
Čeští doktoři nemají co na práci?
Tak prý stoupají počty lidí nakažených koronavirem v České republice burcujícím tempem. A odstupující vláda, jakkoliv by měla myslet spíše na to, co budou její členové dělat dále, až opustí svá koryta, řeší to, co řeší.
Viktor Pondělík
Zaplatí vláda všechno všem?
Už nějakou dobu se mluví o tom, že se blíží citelné zdražení elektřiny. A vše nasvědčuje tomu, že se tak i stane.
Viktor Pondělík
Bude se znárodňovat?
Někteří z Čechů sice bydlí tak, jak si bydlet přejí, a mnozí bydlí aspoň tak, jak jim to jejich finanční poměry umožňují, ale jsou tu i ti, kteří prostě na žádné bydlení nedosáhnout.
Viktor Pondělík
Nebudou přece rozhodovat rozumně!
Tak nám naši poslanci definitivně rozhodli. Od nového roku, kdy už celá řada z nich nejspíše u koryta nebude a odpovědnost tak už ponesou jiní, se díky jejich rozhodnutí zvýší důchody.
Viktor Pondělík
Budou si Češi konečně rovnější?
S trochou nadsázky by se dalo říci, že se v české poslanecké sněmovně stalo před nemnoha dny něco nepředstavitelného. Prošel tam totiž návrh, který je nejen demokratický, ale i vysloveně rozumný.
Viktor Pondělík
Pomůžete mi někdo?
Ve svém bydlišti jsem si dlouho žil naprosto spokojeně. Jak skvělé místo k životu to jenom bylo! Jenže pak se do sousedního bytu nastěhoval nějaký mladý pár a rázem se vše změnilo.
Viktor Pondělík
Taky řešení
Paní si seděla ve vlaku vedle jakéhosi spolucestujícího a neměla důvod si na cokoliv stěžovat. Cesta ubíhala rychle a hladce a co si může člověk přát víc, že? Snad už vůbec nic.
Viktor Pondělík
Soudružská skleróza
Tak jsme tu měli před pár dny první máj. Den označovaný jako svátek pracujících a v našich končinách odedávna uzurpovaný komunisty, jimž se tento vždy hodil do krámu.
Viktor Pondělík
Ať žije očkování
Jak už jste určitě slyšeli, máme tu koronavirovou pandemii. Je to prý něco strašlivého, a tím jediným, co nám v této situaci pomůže, je jedině očkování. Jedině díky proočkovanosti národa se prý budeme moci vrátit k normálu.
Viktor Pondělík
Problém
Haló, miláčku! No, to jsem já. Promiň, že ještě nejsem doma, ale autobus, kterým jsem měla přijet, mi ujel před nosem. Další měl jet až za dlouho, tak jsem si řekla, že vyrazím domů stopem.
Viktor Pondělík
Když se voda káže a víno pije
Před několika dny mi přišel neobjednaný a nežádaný dopis od mé banky. Nechtěl jsem ho po ní, protože mi je vlastně naprosto zbytečný, a neměl jsem tak potřebu něco takového chtít.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1394
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1296x