Když se k tomu nikdo neměl…

„Němci se týden před koncem srpna roku 2015 rozhodli, že odstoupí od společné evropské azylové politiky. Že už nebudou vracet syrské uprchlíky tam, odkud tito přišli a kde o ně nikdo nestál, ale že o nich rozhodnou sami.

Německo tak změnilo politiku zacházení s migranty. Padlo rozhodnutí, že o udělení azylu těmto rozhodne Německo samo. Vždyť tam tak jako tak požádalo jen v prvních sedmi měsících toho roku o azyl zhruba 44.000 Syřanů a pouze 131 z nich bylo vráceno do zemí, kde tito poprvé vstoupili na evropskou půdu.

Tento počin se dočkal kladné odezvy u Evropské komise. Protože tím bylo uleveno zemím na vnější hranici Evropské unie, přes něž sem takoví uprchlíci doposud přicházeli. A nic na tom  německém rozhodnutí nezměnil ani předpoklad, že by Syřanů mělo za celý rok 2015 do Germánie přijít bezmála 200.000. Nesehrálo roli ani nemálo žhářských útoků na ubytovny migrantů, ani napětí ve společnosti. I sám tamní ministr vnitra pravil, že se nejedná o nálady panující v celé společnosti a že je německý národ pobouřen útoky na žadatele o azyl a uprchlická zařízení. Že jsou Němci tolerantní a trpěliví, že jsou připraveni tyto imigranty přijmout, že jenom nejsou zvyklí na tolik běženců a žadatelů o azyl.

A týž ministr zároveň vyjádřil své přesvědčení, že bude počet běženců dlouhodoběji vysoký. Což ale považoval za Německem zvládnutelné…

Tak takhle se tenkrát věci měly, milí žáci. Tak tomu tenkrát bylo, v tom roce 2015. A teď půjde k tabuli Jiřík a ukáže nám tu na mapě, kudy vede česko-syrská státní hranice…“