Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

I hodina a půl jim stačí…

Zajel jsem si tento víkend do Lince. K našim jižním sousedům, jimž je prý na rozdíl od nás v otázce imigrantů skutečně ouvej. Už při mých předchozích návštěvách v uplynulém čtvrtstoletí se to tam dost černalo. A teď…

Teď se jim tam v posledních měsících nahrnuly ještě hordy běženců mířících do Německa, v němž už ale pro tyto zůstala otevřená jen jediná náruč, a to ta paní Merkelové, a mohlo by se tedy zdát, že je s Rakouskem ámen.

A tak jsem si tam zajel. Abych se podíval, jak se věci mají. A abych snad i vytušil, co mne a nás může potkat, protože je to z Rakouska sem coby kamenem dohodil, případně vlakem za nanejvýš pár hodin dojel.

Protože to víte… Když se dočtete (http://ceskokrumlovsky.denik.cz/z-regionu/sousede-nechali-svuj-dum-azylantum-20151112-c7fe.html) o bývalém „Hitlerově městě kultury“, z něhož chtěl „vůdce“ dokonce učinit světové středisko umění v duchu nacionálně socialistického pojetí, že je toto zaplaveno bezprizornými neárijskými běženci bez střechy nad hlavou, pro něž už nejsou k mání žádná místa v přerozdělovacích střediscích pro uprchlíky a kteří bezprizorně v ulicích města hledají soukromé osoby, které by se jich ujaly a vzaly je aspoň na noc k sobě domů… Když tam zástupy azylantů tvrdnou na Hlavním nádraží a jenom čekají, až někdo přijde a ujme se jich, protože se o ně nemá jak postarat ani stát, ani spolková země… Když pro ně akorát charita zřídila provizorní stanici péče na nádraží a prostřednictvím facebooku hledá soukromníky, kteří by byli ochotni zcela bezplatně ubytovat uprchlíky na jednu noc i déle, aby jim tito pokud možno nenocovali na ulicích, což se (relativně) naštěstí doposud občas setká s kladnou odezvou…

Prostě mě zajímalo, jak to tam vypadá. Tam kousek od našich hranic. Tam, kde už hledají místní ve svých řadách i takové, jako jsou jakási paní Dannerová s partnerem, kdo by u sebe doma dopřáli imigrantům možnost vyspat se, umýt se a vyprat. Tam, kde u soukromníků museli rezignovat na to, co po nás Češích „Evropa“ od samého počátku tak zarputile a nekompromisně žádala, a sice že lidem ochotným nabídnout pomocnou ruku přímo vybírají na míru jen ty migranty, kteří by se tomu kterému dobrému člověku mohli hodit.

Zajel jsem tam, abych si mohl udělat obrázek, co nás může čekat, až Rakušanům či těm migrantům, kteří ani zdaleka nedosáhli toho, co si vysnili, dojde trpělivost a až si tito všimnou toho, čeho si už někteří jim podobní dříve všimli. Že je právě z onoho lineckého nádraží přímo skvělé vlakové spojení k sousedům, do Českých Budějovic, ba i Prahy. A když tito zaslechnou, že jsme sice silně protiimigrantských názorů, ale máme poloprázdná detenční zařízení s „plnou penzí“, lepší než rakouské ulice a každodenní nejistota…

 

Situace v oblasti lineckého nádraží mne na první pohled mile překvapila. Žádné davy přistěhovalců, žebráků či neodbytných žadatelů čehokoliv. V nádražní budově sice na české poměry hodně černo, ale na místní standart z posledních let nic neobvyklého. Přímo idylka.

A tak by se snad bylo v první chvíli možno zatetelit blahem. Trochu zahýřit optimismem. Protože to tam, kousek od nás, vypadalo relativně dobře.

Mohl bych být se zjištěným spokojen. Jenže přesto nejsem. Nemohu být.

Protože jsem v oné nádražní budově sice viděl docela příznivý obrázek, jenže… Venku lilo jako z konce. A nikomu z migrantů se tak prostě jenom zjevně nechtělo vylézt zpod podloubí v nedalekém okolí onoho nádraží. Kde jich prý asi pět stovek přespává přímo na ulici. Doufaje, že si je někdo někdy vezme do vlastního domu či bytu, aspoň na noc.

A až je to přestane bavit? Třeba proto, že máme na krku zimu? Za pouhou hodinu a půl lze vlakem dorazit na naši stranu hranic, za nějaké dvě hodinky už je můžu mít všechny doma. Protože podle místního našince je tamní policie dost vytížená už jenom tím, že takovým migrantům rozdává jídlo, a nasedne-li pár set takových běženců do rychlíku na České Budějovice či Prahu, co s nimi asi tak zmůžou ti tři čeští policisté, co na naší straně hranic kontrolovali lidi, kteří k nám z Rakous v mém vlaku přijížděli?

Zpět domů jsem rychlíkem dojel pohodlně a bez problémů. A ať si sluníčkáři říkají, co chtějí, doufám, že u oněch lidí tomu tak nebude.

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Viktor Pondělík | pondělí 23.11.2015 10:59 | karma článku: 28,09 | přečteno: 949x
  • Další články autora

Viktor Pondělík

Nebohá země česká

Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.

10.7.2022 v 23:13 | Karma: 0 | Přečteno: 68x | Diskuse| Ekonomika

Viktor Pondělík

Skvělý nápad, páni europoslanci

O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?

11.6.2022 v 8:20 | Karma: 0 | Přečteno: 46x | Diskuse| Politika

Viktor Pondělík

Sliby u nás neberou konce

Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.

14.5.2022 v 15:31 | Karma: 0 | Přečteno: 42x | Diskuse| Ekonomika

Viktor Pondělík

Nejsme zrůdy, bruselata

V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.

18.4.2022 v 16:09 | Karma: 0 | Přečteno: 10x | Diskuse| Společnost

Viktor Pondělík

Jací my Češi jsme?

Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.

21.3.2022 v 16:26 | Karma: 0 | Přečteno: 8x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Ve hře o post ministra je nyní i Ženíšek. TOP 09 chce vybrat tento týden

6. května 2024  16:43,  aktualizováno  20:10

Při hledání kandidáta do vlády na post ministra pro vědu, výzkum a inovace začala TOP 09 skloňovat...

Zbraň jménem Duda. Pomoc Ukrajině vyjednal u Trumpa on, chlubí se Poláci

6. května 2024

Premium Polský prezident Andrzej Duda byl podle svých někdejších stranických kolegů z Práva a spravedlnosti...

Hamás souhlasil s návrhem na příměří. Může jít o lest, píší v Izraeli

6. května 2024  18:56,  aktualizováno  19:56

Palestinské hnutí Hamás v pondělí přijalo návrh dohody o příměří s Izraelem předložený Egyptem a...

Odboráře popudila ODS. Odešli z jednání s vládou a plánují velký protest

6. května 2024  17:48,  aktualizováno  19:55

Vztahy mezi vládou a odbory jsou na bodu mrazu. Zástupci odborové centrály ČMKOS v pondělí...

Večerní parťák na koupací rituál: Vyhrajte balíček od sebamed Baby
Večerní parťák na koupací rituál: Vyhrajte balíček od sebamed Baby

Přebalit, vykoupat, umýt hlavu, pořádně promazat celé tělíčko... Skvělým parťákem pro takový večerní rituál je sebamed Baby. Sháníte-li jednoho...

  • Počet článků 1394
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1296x
Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.

Seznam rubrik