Pomoc ženám… na úkor žen?

Měli bychom být na své něžné polovičky hodní. My Evropané, jimž by neměla chybět galantnost. Protože jsme civilizovaní tvorové. Se ženami by se u nás mělo zacházet v rukavičkách a nikoliv jako s boxovacím pytlem.

Jenže jakkoliv se mezi námi Evropany tento názor vcelku i dodržuje, ne vždy je tomu tak. Jak tvrdí třeba organizace Women in Exile (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/387531-neni-zeny-ktera-by-v-uprchlickem-tabore-nezazila-sexualni-obtezovani.html), měla skoro každá žena v německých ubytovnách pro běžence tu čest být sexuálně obtěžována nebo na ní bylo spácháno jiné násilí. Prý v těchto zařízeních není žádná, na níž by aspoň někdy neulpěly dotěrné pohledy mužů pronásledovaných chtíčem, vesměs tam ale ženy neuniknou ani nevhodným komentářům na jejich adresu, leckdy si někdo sáhne či ženu rovnou znásilní.

Sexuální obtěžování je prý zkrátka v ubytovnách pro běžence něčím docela běžným. A tyto nebohé ženy se prý nemohou vůbec ubránit. Protože v těchto zařízeních vládne strach a každý se bojí, že by se stal sám obětí, kdyby se postavil na stranu těch slabších, v tomto případě žen. A – jak jistě sami uznáte – v takto stresujícím prostředí prostě nelze normálně žít. Některé oběti násilí v azylových zařízeních už prý dokonce skončily i v rukou psychiatrů.

A za stávajících poměrů nebude lépe. Protože v těchto objektech nemají lidé ani žádné soukromí a jsou tak nuceni žít v permanentním stresu, ve věčném strachu. Hlavně právě ženy. A není úniku.

Prozatím. Protože výše zmíněná organizace Women in Exile vystoupila se svými v této situaci naprosto logickými požadavky. Chce, aby německé úřady zajistily ženám a dětem z řad imigrantů samostatné ubytování, aby tyto nemusely žít ve společných zařízeních s muži. Což je prý nutné, aby byly tyto migrantky v bezpečí.

Jsem jeden z těch galantních Evropanů. Chápu v této záležitosti zoufalé postavení oněch žen a jsem svolný postavit se na stranu zmíněné organizace. Tedy nejsem proti tomu, aby se ženy z řad migrantů od jejich násilnických protějšků separovaly a spasily tak svou čest, důstojnost a možná i život samotný.

Jenže přesto mi to nedá. Přesto mi to řešení zase až tak dokonalé nepřipadá. Protože dobře… pomůže se oněm ženám. Jenže co pak?

Věříte, že si násilníci dají pokoj? Já pochopitelně ne. Spasí se možná ženy-migrantky; ale co jejich nevybouřené protějšky?

„Obslouží se“ zkrátka na ženách místních, v tomto případě německých. Logicky. Protože za ty se v běžném německém životě tatáž organizace nestaví, ty se jen těžko separují od ostatních. A budou tak ještě více na ráně.

A napadá mne tudíž otázka, je-li nápad oné organizace pouze nedomyšlený nebo přímo počítá s tím, že se mužům-imigrantům předhodí jako kořist ženy místní, aby se imigrantky ušetřily. Protože ženy domorodé by se v takovém případě daly ochránit jen jediným možným způsobem. Deportací násilníků ze země.

A k tomu se dosud paní Merkelová se svými nejvěrnějšími neodhodlala. Protože imigrantům je podle ní třeba pomáhat. Ať to stojí, kolik (znásilnění a smrtí) to stojí.