Připravte si tisícovku
Co máte udělat, mí drazí spoluobčané? Totiž co máme udělat? Protože mne se to dotýká logicky stejně jako vás.
Máme zalovit ve svojí nadité prkenici a připravit si v příštích pěti letech v průměru tisícikorunu na každého z nás, od novorozenců po kmety.
Protože zmíněný pan ministr přišel na nápad (http://zpravy.aktualne.cz/domaci/dienstbier-chce-do-ghett-poslat-10-miliard-vylouceni-nemuzem/r~44ec1bc8943811e59772002590604f2e/), že by se mělo do našich ghett poslat 10 miliard korun. Protože se stále nedaří začlenit polovinu našich Romů.
Dnes prý u nás máme přes šest stovek „vyloučených lokalit“ a pan ministr nechce, aby těchto přibývalo. A právě proto přišel na nápad, že by se v příštích letech poslalo do sedmdesáti našich obcí zmíněných až 10 miliard. Sice z „evropských fondů“, což našince nebolí tolik, jako když mu sáhnou na peníze přímo, protože co oči nevidí, to srdce neželí, ale přesto z našich kapes. Protože peníze nerostou na stromech a někdo to tak jako tak zaplatit musí.
A tak by měly vybrané obecní úřady získat peníze na konkrétní projekty v oblasti bydlení, vzdělání či zaměstnání, jež jim pomůže vymyslet a realizovat dost nechvalně proslulá vládní Agentura pro sociální začleňování.
Jejíž reprezentant „moudře“ dí, že prý je často třeba tamním lidem v první řadě sehnat bydlení. Když potom dostanou byt, je třeba s těmi tam umístěnými sociálně pracovat, aby dokázali samostatně bydlet a neměl žádné dluhy, což znamená sehnat jim v ideálním případě práci. Práci kupříkladu v sociálních firmách. A jejich děti je třeba „inkluzivně“ vzdělávat, je třeba, aby se jim dostalo kvalitního vzdělání a dnešní chudoba se tak nepřenesla na budoucí generace; čili má být učiněno přesně tak, jak zřejmě v dočasném pominutí smyslů vcelku nedávno rozhodla naše ministryně školství.
A mají být angažováni i sami tito chudí. Mají se sami zapojit do dění, má být nasloucháno jejich názorům; a má být do tohoto procesu vtažena i společnost většinová.
A zájem by prý byl. Protože si o pomoc už začala mimo malých obcí říkat i velká města jako Brno nebo Ostrava. I ty už chtějí nějakou tu radu… a hlavně peníze. Jen aby se s „vyloučenými“ něco udělalo.
A – jak zmíněno – má se udělat. Mají se investovat ohromné peníze, má se vynaložit úsilí, aby se aspoň někteří z těchto lidí měli lépe.
Kteří? A s jakou úspěšností?
To… to je těžké říci. Protože i podle samotných pracovníků vládní agentury „se úspěšnost začleňování hodnotí obtížně“. Dají se spočítat sepsané plány, analýzy a projekty, ale nelze změřit, jaký dopad to na lidi a sociálně vyloučenou lokalitu mělo. Nelze zjistit, kolik lidí dostalo díky takovémuto snažení práci, kolik jich dokončilo vzdělávání, kolik jich díky takové pomoci kvalitně bydlí. Ví se snad leda to, že to přineslo výsledky třeba v Kadani, Štětí nebo Velkých Hamrech. A když se něco povedlo tam…
Tak proč se neangažovat jinde, že? Je věru kde. Vyloučených lokalit u nás máme přes šest stovek, žije v nich prý celkem 115.000 lidí. A kdyby se do nich vrazilo deset miliard korun, zhruba sto tisíc korun na každého z nich, kdyby každý z nás obětoval tisícikorunu, třeba by se ještě něco podařilo. Sice už ne za působení pana Dienstbiera, jak tento sám přiznává, ale v dlouhodobém horizontu… Snad…
Nechtěl bych být chudým obyvatelem vyloučené lokality. A dvojnásob bych nechtěl být tamním Romem. Ale…
Když to tak vidím, nemohu neskřípět zuby. Když vidím, kam se to ubíráme.
„Nepřizpůsobivým“ ve vyloučených lokalitách máme za peníze nás všech shánět byty. Máme platit sociální pracovníky, kteří je budou učit bydlet a chovat se, máme platit asistenty policistů, jakousi „Pomocnou stráž VB“, máme jim sehnat práci, máme jejich děti vnutit do lepších škol, i když na ně nemají, máme poslouchat to, co po nás „vyloučení“ chtějí a víceméně akceptovat jejich názory. Máme pro ně dělat první a poslední, ač vlastně není možno zjistit, nakolik to bylo nebo nebylo smysluplným vynakládáním peněz, sil a nervů; nebo to možná zjistitelné je, ale výsledek je tak tristní, že se raději před veřejností utají.
A když k tomu připočtu, jak bezmála nekritizovatelnými jsou u nás Romové, imigranti, muslimové, jak nepostižitelní jsou za své konání vrcholní politici, jak klidně i o nás bez nás rozhodnou cizí páni, jimž naši politici v Bruselu nejednou přeochotně vlezou do pozadí, jak ohneme hřbet, jakmile někdo za hranicemi zachřestí zbraněmi…
Vážně nevím, jestli jsme si listopadem 1989 pomohli. Vždyť jediný rozdíl ve srovnání se socialismem je tu ten, že nemáme pány na východě, ale na západě. A že lze z naší země snáze uprchnout… Jenže kam?
Viktor Pondělík
Nebohá země česká
Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.
Viktor Pondělík
Skvělý nápad, páni europoslanci
O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?
Viktor Pondělík
Sliby u nás neberou konce
Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.
Viktor Pondělík
Nejsme zrůdy, bruselata
V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.
Viktor Pondělík
Jací my Češi jsme?
Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.
Viktor Pondělík
Kdo skutečně pomáhá Čechům?
Je známo, že se každý dluh musí splatit. Ovšem v Česku se na to náramně často zapomíná. Než se nám dluhy připomenou.
Viktor Pondělík
Kamarád omikron
Už dávno se nesnažím chápat, co se kolem nás nejednou děje a jaká opatření a z jakého důvodu se právě praktikují. Protože bych z toho měl hlavu jako škopek a stejně bych se nejspíš nedobral pochopení takové reality.
Viktor Pondělík
Nebozí letečtí dopravci!
Cestovatelskou branži a zejména létání postihuje v posledních vcelku mnoha měsících jedna rána za druhou. A dopravci stejně jako cestující aby si z toho zoufali.
Viktor Pondělík
Jak to skoulí s prezidentem?
Když se v Česku někdo nakazí koronavirem, musí povinně do karantény. Čtrnáct dní musí být izolován od cizích lidí a toto opatření musí být ukončeno až lékařem. Ví to všichni a mělo by to také platit pro všechny.
Viktor Pondělík
Čeští doktoři nemají co na práci?
Tak prý stoupají počty lidí nakažených koronavirem v České republice burcujícím tempem. A odstupující vláda, jakkoliv by měla myslet spíše na to, co budou její členové dělat dále, až opustí svá koryta, řeší to, co řeší.
Viktor Pondělík
Zaplatí vláda všechno všem?
Už nějakou dobu se mluví o tom, že se blíží citelné zdražení elektřiny. A vše nasvědčuje tomu, že se tak i stane.
Viktor Pondělík
Bude se znárodňovat?
Někteří z Čechů sice bydlí tak, jak si bydlet přejí, a mnozí bydlí aspoň tak, jak jim to jejich finanční poměry umožňují, ale jsou tu i ti, kteří prostě na žádné bydlení nedosáhnout.
Viktor Pondělík
Nebudou přece rozhodovat rozumně!
Tak nám naši poslanci definitivně rozhodli. Od nového roku, kdy už celá řada z nich nejspíše u koryta nebude a odpovědnost tak už ponesou jiní, se díky jejich rozhodnutí zvýší důchody.
Viktor Pondělík
Budou si Češi konečně rovnější?
S trochou nadsázky by se dalo říci, že se v české poslanecké sněmovně stalo před nemnoha dny něco nepředstavitelného. Prošel tam totiž návrh, který je nejen demokratický, ale i vysloveně rozumný.
Viktor Pondělík
Pomůžete mi někdo?
Ve svém bydlišti jsem si dlouho žil naprosto spokojeně. Jak skvělé místo k životu to jenom bylo! Jenže pak se do sousedního bytu nastěhoval nějaký mladý pár a rázem se vše změnilo.
Viktor Pondělík
Taky řešení
Paní si seděla ve vlaku vedle jakéhosi spolucestujícího a neměla důvod si na cokoliv stěžovat. Cesta ubíhala rychle a hladce a co si může člověk přát víc, že? Snad už vůbec nic.
Viktor Pondělík
Soudružská skleróza
Tak jsme tu měli před pár dny první máj. Den označovaný jako svátek pracujících a v našich končinách odedávna uzurpovaný komunisty, jimž se tento vždy hodil do krámu.
Viktor Pondělík
Ať žije očkování
Jak už jste určitě slyšeli, máme tu koronavirovou pandemii. Je to prý něco strašlivého, a tím jediným, co nám v této situaci pomůže, je jedině očkování. Jedině díky proočkovanosti národa se prý budeme moci vrátit k normálu.
Viktor Pondělík
Problém
Haló, miláčku! No, to jsem já. Promiň, že ještě nejsem doma, ale autobus, kterým jsem měla přijet, mi ujel před nosem. Další měl jet až za dlouho, tak jsem si řekla, že vyrazím domů stopem.
Viktor Pondělík
Když se voda káže a víno pije
Před několika dny mi přišel neobjednaný a nežádaný dopis od mé banky. Nechtěl jsem ho po ní, protože mi je vlastně naprosto zbytečný, a neměl jsem tak potřebu něco takového chtít.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 1394
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1296x