Což se tak konečně nechat inspirovat?

Přečetl jsem si něco, co se až tak často nepíše. Protože se to tak jaksi nenosí. Málokdy to zaznívá v rovině globální, ještě méně pak „v malém“. Zpravidla proto, aby se jeden náhodou neukázal ve zdánlivě špatném světle, aby nebyl označen za dejme tomu nelidu.

Světová banka přišla nyní zcela oficiálně s názorem, že rozvinuté státy nemohou v době svých úsporných rozpočtů dostatečně financovat boj s extrémní chudobou v rozvojových zemích. Tedy že „Západ“ nemůže být tím jediným, kdo má financovat celosvětový boj s chudobou. Že se zkrátka a dobře musí i vlády chudých zemí samy přičinit, že musí mobilizovat vlastní zdroje, lepší výběr daní nevyjímaje.

Podle plánu pro příštích patnáct let, jenž zřejmě v září schválí Valné shromáždění OSN a jenž si klade za cíl vymýtit extrémní chudobu ve světě, bude prý potřeba značného množství financí; nemá jít o „pouhé“ miliardy, nýbrž rovnou o biliony amerických dolarů, jak v pátek prohlásil generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Což znamená značný nárůst ve srovnání se současnými asi 130 miliardami dolarů ročně.

Aby se zdravotní péče dostávalo všem, což je jedním z vytýčených cílů stejně jako to, aby se všem dostalo všeobecného vzdělání, aby se chránilo životní prostředí a byly zajištěny vodní a energetické zdroje, je potřeba tolika prostředků, kolik si západní státy prostě v období rozpočtových úspor vydat dovolit nemohou.

A tak je podle expertů nezbytné, aby samy rozvojové země vyvinuly větší úsilí. Aby efektivněji vybíraly daně, jež jsou dnes u nich v poměru k jejich hrubému domácímu produktu výrazně nižší než ve vyspělých zemích, aby více bojovaly s nezákonnými finančními machinacemi, daňovými úniky a nevýhodnými těžebními kontrakty. Prostě aby se chudé země smířily s faktem, že jim vyspělý svět nemůže zaplatit vše, co by potřebovaly, že musí i samy přiložit ruku k dílu.

A co bychom chtěli více? Co více by měly nepopiratelně významné světové instituce ještě udělat, abychom se konečně probudili i my?

Když už se na takto vysoké úrovni zcela otevřeně a oficiálně mluví o tom, že bohatí nemohou a tudíž nemají řešit všechny trable svých chudých spoluobyvatel celého světa…

Co kdyby i naši mocní konečně sebrali odvahu a řekli totéž i našim vlastním spoluobčanům z řad těch nuznějších? Že jim sice zkrátka ti bohatší (prostřednictvím státu) pomáhat mají, ovšem že i ti chudší mají povinnost se sami přičinit. Že těm, kdo nepracují jenom proto, že je jim život ze sociálních dávek příjemnějším, že těm, kdo se nenechají přinutit ani k veřejně prospěšným pracem a kdo se dožadují státem placeného bydlení, navíc lepšího než v pochybných ubytovnách, těm, kdo řádí třeba na úřadech práce ve snaze vyrazit z nebohých úředníků to, na co ze zákona vůbec nemají nárok, či těm, kdo si nechávají vyplatit mzdu na dřevo bez placení povinných odvodů státu a jim podobným prostě nebude pomáháno za každou cenu. Že každá pomoc má své meze.

Protože proč by to naši mocní TĚM JENOM A POUZE VLASTNÍ VINOU CHUDÝM nemohli říci a pak to po nich i požadovat? Když to i Světová banka veřejně říci může. A to dokonce těm nejchudším z celé planety, pro které je i život našich „sociálně slabých“ přímo nedosažitelnou představou učiněného ráje. Pro který jsou nejednou ochotni i riskovat utopení se ve Středozemním moři, smrt v podvozcích letadel a provizorních skrýších v nákladních autech a jiných dopravních prostředcích směřujících z chudých zemí do bohatších regionů.