A je to tady!

Asi nám začala okurková sezóna. Tedy období, kdy média pomalu nemají s čím přijít. Pravda, dá se ještě zmínit, kolik lidí u nás přišlo na samém počátku prázdnin při silničních nehodách o život či bylo zraněno, ale…

O čem psát dál? No o čem? Čím zaplácat prázdné místo?

ČTK na to přišla. Objevila způsob, jak se zaměstnat. Jak zabít čas. Protože se mi nějak nechce věřit, že by to mělo nějakou souvislost s vcelku nedávnou historií, že by si redaktoři vzpomněli a chtěli tím říci, že to už tenkrát tušili. Protože tenkrát stáli povětšinou na opačné straně pomyslné barikády a tím, že by to nyní zmínili, by jen dokázali, čemu jen tak mimochodem přisluhovali.

Prostě asi neměli o čem psát. A tak vzali zavděk i s námi trochu související zprávičkou té nejpodřadnější kategorie až z dalekých Spojených států. Protože jak praví dávné moudro, „v nouzi čert i mouchy lapá“.

ČTK mne, totiž vlastně nás, před nemnoha dny informovala i o tom, že v americkém Annapolisu ve státě  Maryland přišel minulou sobotu jakýsi Čech o život. A to kvůli neopatrnému přecházení silnice.

Podle místního deníku Capital Gazette, odkazujícího na policejní zdroje, zavinil nehodu podle všeho sám šestadvacetiletý Čech. Přecházel na červenou a devatenáctiletý řidič ho srazil a krátce vláčel. Přičemž na vině nebyla ani nepřiměřená rychlost vozidla, ani alkohol, ale jen a pouze chodcova neopatrnost.

Banální zprávička, že? Něco, co by se zřejmě v našem zpravodajství vůbec neobjevilo, kdyby se už téma uprchlíků neokoukalo či bylo k mání něco jiného. Jenže nebylo. A tak se vzalo zavděk i tímto.

A je škoda, že se u nás tak rychle zapomíná; nebo „zapomíná“. Že když už si dali práci s tím, aby nám tohle strčili až pod nos, nevzpomněli na vcelku nedávnou kauzu, jíž u nás sotva někdo zcela unikl.

Kauzu, při níž byl v Pardubicích „brutálním“ policistou v civilu, „vypadajícím jako pochybné individuum“, „diskriminován“ jeden z našich „nebožáků“. Vzpomínáte?

Ten taky „jenom“ přecházel na červenou. A byl docela banálně vyzván, aby se legitimoval, respektive setrval na místě do příjezdu hlídky, která by jeho přestupek nejspíše vyřešila jen domluvou, pokud by mu nebyl policista v civilu dost dobrý. Jenže co mu bylo do nějakého policajta, že jo? Když šel do hospody na oběd. Ať si ho najdou poldové tam, chtějí-li. Bude si dělat, co se mu zlíbí.

A poté, co ho policista nenechal jít a dokonce si troufnul zasáhnout, vypukl cirkus. Kauza, na jejímž konci bylo po diskreditační kampani shledáno, že se policista nejen neprovinil, ale naopak splnil svou povinnost. Že byl viníkem onen chodec, Pavel M., neboť „nepřiměřený“ počin policisty byl zcela přiměřeným zásahem.

A reakce onoho „ublíženého chudáka“? Že prý je to nespravedlnost, že si stojí za svým, že byl div ne terorizován. A že stejně bude chodit na červenou i dál. Protože co mu policajti můžou…

Což si s velkou pravděpodobností říkal i onen Čech v Americe. On si přece může dělat, co se mu zlíbí. Demokracie je anarchie. On si bude klidně přecházet na červenou, protože pro něj pravidla neplatí. A navíc tam žádný policajt nebyl.

Žádný policajt. Ani nějaký „vagabund v civilu“, který by ho „omezil na jeho právech a pošpinil jeho důstojnost“. Žádný muž zákona ho tam „nešikanoval“. Nikdo ho nezastavoval ani nezaklekl.

Schválně, jestli si tuto zprávičku od ČTK přečetl i Pavel M. a jemu podobní. A jestli je aspoň na chvíli napadlo, že by dnes ten Čech v Americe určitě dal nevím co za to, kdyby mu někdo s plackou v onom okamžiku „ublížil“.