Šlapeme na tytéž hrábě

Tak se před relativním nedávnem objevila možnost, jak si poradit alespoň s těmi nejožehavějšími problémy provázejícími migrační krizi. Přišlo se na to, že kdyby dala EU Turecku peníze, toto by mohlo pomoci.

Předpokládalo se, a provázel to snad i určitý pocit úlevy a mírného optimismu, že Turecko dostane tři miliardy eur a za tyto peníze zabrání tomu, aby k nám připlouvalo tolik imigrantů jako dříve. Měli jsme Turecku přispět těmi třemi miliardami na to, že se o ony migranty postará na svém území a zabrání jejich masivnímu exodu k nám.

Jenže evropský politik míní a turecký politik mění.

A tak se nám v posledních dnech vzepřel turecký prezident. Jenž varoval, že by Turecko mohlo nejen přestat migrantům v další pouti do Evropy bránit, ale mohlo by dokonce začít ve velkém posílat uprchlíky z Blízkého východu dál na západ.

Což není žádná legrace. Protože pokud zavzpomínáte, najdete paralelu. I Řecko přece dříve vyhrožovalo, že neodpustí-li mu EU dluhy, přestane migranty zadržovat na svém území. A stalo se… A máme to, co máme.

A teď ještě Turecko… Tomu prý dochází trpělivost s boji v Sýrii a hlavně s OSN, která na Turky tlačí, aby na svém území zadržovali uprchlíky ze Sýrie, namísto aby se věnovala snahám o ukončení syrského krveprolití. A ony tři miliardy eur jsou prý Turecku současně málo a toto chce o dvě miliardy eur víc (http://zpravy.idnes.cz/erdogan-hrozi-evrope-otevrenim-hranic-dhj-/zahranicni.aspx?c=A160211_114222_zahranicni_mlb).

A kdo ví, kam až se tudíž nakonec mohou turecké požadavky vyšplhat…

A poučili jsme se my Evropané z této nové zkušenosti? Měníme něco, maje novou zkušenost se stoupnutím na tyto pomyslné hrábě, které nám daly rovněž pomyslně pořádně do frňáku?

Zjevně ne. Zjevně se chystáme na podobné hrábě šlápnout znovu. S velice pravděpodobným rizikem, že se tato historie bude opakovat. Vždyť proč by také ne, že?

Německo tak má nyní v úmyslu obětovat peníze na omezení počtu běženců i v Iráku (http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/394524-nemecko-pujci-iraku-500-milionu-eur-ocekava-omezeni-poctu-bezencu.html). Iráku má být půjčeno (???) 500 miliónů eur na stabilizaci této země, čímž by se měl snížit počet Iráčanů, kteří prchají do Evropy. Když se prý zlepší hospodářská situace a infrastruktura hlavně v těch městech, jež byla vysvobozena z rukou Islámského státu, když se pomůže vnitřním uprchlíkům v Iráku, kteří museli opustit své domovy, budou mít Iráčané doma naději na lepší život a nebudou muset svou zemi opouštět. Ba naopak – i ti, kdo už dorazili do Evropy, se prý začnou vracet zpátky. Což prý paní kancléřce Merkelové potvrdil i irácký premiér, podle něhož nechce ani sám Irák ztrácet své obyvatelstvo.

A tak budou Němci za své stovky milionů eur budovat v Iráku školy a ubytovací kapacity v uprchlických táborech na severu země a možná také vytvářet pracovní příležitosti. Jen aby tam Iráčané zůstali. Jen aby zůstali mimo Evropskou unii.

A tak se do Iráku napumpuje v přepočtu 13,5 miliardy korun, aby tam bylo líp. Pokud se tedy zanedlouho Irák „nepoturečtí“ a nebude chtít rovněž daleko víc... A jestli ne, třeba i pomůže migrantům v cestě na západ… K nám do EU… Protože když může žádat a vydírat turecký prezident, proč by nemohl Irák, že?

A tak se obávám, že od týchž hrábí dostaneme do eurounijního nosu další šupu. Úplně stejnou šupu jako v tureckém případě. Jen tentokrát trochu lacinější. Jen půlmiliardovou. Prozatím…

Toť evropská politika. Spočívající v tom, že se má sakra dobře platit za naději, že nám cizina snad alespoň neuškodí a cizí země si některé své vlastní lidi nechají.

Protože tady nejsme v Africe, na rozdíl od mé kamarádky, pocházející ze suchem a s ním souvisejícími neúrodou a hladem sužované Zimbabwe. Od níž mi dnes přišly aktuální snímky ze zoufalých míst v Africe.

Prohlédněte si ty tamní lidi! Jsou právě šťastní a vůbec se do nikoho včetně nás Evropanů nenavážejí, nechtějí od nás víc a víc peněz za souběžného vyhrožování. Ač nedostali vlastně za nic v přepočtu desítky miliard korun od Evropské unie, ale jenom nějakou tu minimální pomoc v podobě pár pytlů kukuřice, aby měli vůbec co jíst.

Pár pytlů kukuřice, kterou by ti „naši“ imigranti stejně jako jiné „fujtajbly“ do úst nevzali. Protože ti naši chtějí jen peníze. Moře peněz!