Prý ztratíme kamarádku

Jak tvrdí jakýsi Vladimír Handl z Katedry německých a rakouských studií na Univerzitě Karlově, bude pro naši zemi právě oznámený odchod německé kancléřky Merkelové ztrátou.

Až tato podle svého oznámení po roce 2021 skončí v politice, budeme ji prý my Češi velice postrádat (https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/ztratili-jsme-spriznenou-dusi-odchod-merkelove-je-ztratou-pr/r~ba6a4cdcdb8c11e8b5b20cc47ab5f122/). A nejen my Češi, nýbrž celá Evropa.

My Češi v ní prý ztratíme významného spojence. Protože prý k nám tato endéračka měla vždy blízko, v osmdesátých letech u nás půl roku studovala a od těch dob se do Prahy i ráda vracela a vrací, Česku a česky rozumí a dokázala se tu i domluvit. Byla prý silnou osobností, která uměla spojovat strany během jednání na evropské úrovni i při jednáních s mimoevropskými aktéry, měla velkou důvěru i autoritu na mezinárodní úrovni.

A hlavně měla vždycky blízko k naší zemi. To díky ní prý máme s Německem historicky nejintenzivnější vztahy. A je prý naší chybou, že jsme nedokázali využít oné jedinečné šance, toho, že máme v čele Německa spřízněnou duši. Která se nyní rozhodla kvůli posledním volebním neúspěchům odejít z vedení CDU a nakonec opustit i svůj post nejvyšší.

Až paní Merkelová skončí, budeme prý my Češi muset bojovat o zájem a podporu Německa. Protože už tam nebude nikdo, kdo by nám tolik vycházel vstříc. Nástupce paní kancléřky prý na nás nebude tak hodný, nebude to takový kamarád.

Kamarád, který nám bude velice chybět. Nám, Čechům. Nebo bych měl spíše říci „vám, Čechům“? Protože já asi Čech nejsem.

Když mně paní Merkelová rozhodně chybět nebude. Nebude mi chybět „kamarádka“, která do omrzení buší na moje dveře a žádá, abych k sobě pustil její a pouze její pochybné kamarády a uspořádával pro ně doživotní mejdan na vlastní úkor.

Takovou přítelkyni věru rád oželím. I když místo ní přijde nějaký můj nepřítel, který si sotva bude počínat hůř.